O hledání jednotné teorie světa

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, praví známé heslo olympismu. Následující řádky budou o takovém „zúčastnění se“ a nikoliv o vítězství. Na poli tak zásadní filozofické otázky jakou je hledání jednotné teorie světa se asi nedá zvítězit, ale můžeme se alespoň pokusit o nějakou velmi pokulhávající hypotézu, která by nám napověděla něco podstatného o světě, ve kterém žijeme. Hledání společného základu světa je hodně starého data a tato stať bude příliš krátká na ohlédnutí do historie takového pátrání. Nicméně zmiňme alespoň jeden příklad z poslední doby: Einsteinova jednotná teorie pole – kterou se nakonec nepodařilo objevit – a teorie superstrun. V obou případech se jedná o fyzikálně pojatou snahu o jednotnou teorii světa, která jde ovšem pro důkazy do mikrosvěta, který je racionálně vnímatelný, což pro nás znamená jistým způsobem omezující směr bádání. Abychom mohli uchopit něco takového, jako je jednotná teorie světa, musíme odhodit všechny možné i nemožné hranice, které se nám budou vědomě i podvědomě stavit do cesty. Podstatou našeho hledání budiž nalézt základ, který je všem realizacím na světě společný – tedy jde o to, zdůraznit prvky, které nás, všechny realizace na světě, sbližují. Základní otázkou je, jestli se domníváme, že nějaká jednotná teorie světa vůbec existuje. Myslíme, že existuje, a neznamená to, že teď máme na mysli atomy či superstruny. V našem pojetí jednotné teorie světa nejde ani tak o teorii, ale o „dokonalou metodu“, která je společná většině realizací na světě. Tvrdíme, že téměř každá realizace na světě je výsledkem „dokonalé metody“ = je jí Bůh? To je velmi sporné, protože Bůh je lidským výtvorem a jako každý takový výtvor je omezený svým lidským rámcem. Výjimky z této „dokonalé metody“ jsou drobnou vadou na kráse – „absolutní hodnoty“ a „absolutní metoda“ na světě neexistuje fyzicky, ale jen v teorii. Nelze též vyloučit, že celý tento náš spisek o hledání jednotné teorie světa je přežitkem přirozenosti a výrazem sebestřednosti lidské rasy. Pro ostatní realizace na světě (a třeba z jejich pohledu) toto bádání o jednotné teorii světa může být bezpředmětné, zavádějící a skutečnosti neodpovídající. Pokud se vrátíme k lidskému úhlu pohledu, tvrdíme, že lidské poznání počátku 21. století došlo k nejasné vizi světa, která jej vidí jako jednotný a spojený celek, kde je vše se vším provázáno, kde si je většina realizací podobná ve svém filozofickém základě. Někteří lidé mají tendenci tuto myšlenku rozvádět ještě do oblasti mystiky a astrologie, provázanosti našeho světa s vesmírem. Tím se zde nechceme zabývat z důvodu omezeného prostoru statě. Myslíme si tedy, že v dnešní době jsme na prahu poznání jednotné teorie světa blíže, než kdy jindy před tím v nám známé historii. Abychom přešli ke konkrétní charakteristice toho, co si představujeme pod takovou jednotnou teorií světa, můžeme říct následující. Jednotná teorie světa v našem pohledu předpokládá jistý filozofický základ, který je společný všem realizacím na světě. Základním motorem pro hledání takovéto teorie je přesvědčení, že na světě je více věcí všem realizacím společných než těch, které jsou odlišné; tímto motorem je i snaha připustit, že všechny realizace na světě jsou si bratry, že vycházejí z jednoho filozofického základu (nic nového pod sluncem, toto už tvrdili např. Tomáš Akvinský či Giordano Bruno). Zůstává otázkou, jestli jednotná teorie světa se má spatřovat jako myšlenka, fyzikální poučka, filozofické dogma či jiný specificky lidský výtvor. Myslíme si, že by bylo velmi nespravedlivé, kdyby v tomto ohledu převážilo lidské hledisko na úkor hledisek ostatních realizací na světě. Jedna z mála možností, jak se vyhnout tomuto dilematu jednotné teorie světa, která by odpovídala antropocentrickým tendencím, je uvažovat o jednotné teorii světa ne jako o (lidské) myšlence, ale jako o „dokonalé metodě“. Tímto nám odpadne hodně problémů spojených s omezeností lidského uvažování. Jak tedy podle nás může vypadat tato „dokonalá metoda“, která respektuje většinu realizací na světě, nejen lidský svět? Touto „dokonalou metodou“ budiž takový přístup ke světu, který neuznává žádné apriorní předinterpretace světa. „Dokonalou metodou“ je podle nás i co největší přitakání životu, existenci a přírodě ve všech jejich realizacích. K „dokonalé metodě“ též přistupuje velmi vřelý až neodlučitelný vztah ke skutečnosti a pravdě ve všech jejich realizacích – a odpor k zástupné skutečnosti a lži. Tato „dokonalá metoda“ je všeobjímající láskou, mírem, živoucí vřelostí, domovem, nenásilím všech vůči všem. Součástí „dokonalé metody“ budiž též naprostý klid a mír v duši a poznání, které není omezeno lidským rámcem. „Dokonalou metodou“ je poznání bratrství všech realizací na světě. Věříme, že existence „dokonalé metody“ může sblížit všechny realizace na světě v míru a lásce