pondělí 17. prosince 2012
pondělí 10. prosince 2012
pondělí 3. prosince 2012
Alcuni aspetti del pensiero tarkovskijano
„Umělecké dílo je – stejně jako zázrak – nevysvětlitelné.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovskij)
- specifičnost a autonomie uměleckého vyjádření a pojetí světa vůči vědeckému nazírání – příklad: umělecká intuice při vytváření autonomního obrazu nekonečna (symbol v díle) vs. vědecká intuice racionální abstrakce nekonečna (teorie a její překonávání teorií jinou)
„Umění existuje proto, aby napravovalo svět.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovski)
– angažovanost umělce, jeho velká morální zodpovědnost a nesvoboda – protože vidí více, plní etický úkol, který mu je dán okolnostmi a vnitřní povinností rozvíjet sebe a ostatní duševně, vůle, duše, povznést se nad sebe sama + na člověka musí být vyvíjen tlak, umělec nedokáže pracovat v prázdnu….kdyby člověk žil v ideálním světě, umění by patrně nebylo třeba, člověk by nehledal harmonii, ale žil by v ní a to by mu stačilo
„Toužil jsem poukázat na to, že není možné dělit se o zkušenost. Že není možné učit se od ostatních lidí, jak se má žít. Jenom na základě vlastního života lze dojít k odpovědným závěrům. Zkušenost se nedá předávat jiným lidem.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovski)j
– jedinečnost osobní zkušenosti, která se stává vlastní pouze tehdy, je-li intimně prožitá vs. intelektuální zkušenost, která není prožitá, existenciální, ale pouze „myšlenková“
„Vůbec příliš nevěřím v sílu poznání, z tohoto pohledu jsem agnostikem. Čím více víme o světě, tím méně o něm víme. Zkoumáme-li totiž důkladně jednu oblast, zbavujeme se tím možnosti širšího pohledu na to, co nazýváme životem, světem.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovskij)
– paralely s Pasolinim ve zdánlivě rozporuplných a „poloplných“ vyjádřeních, viz též Tao-Te-Ťing: otevřená a „nedokonavá“ struktura plná zdánlivě rozporuplných a poněkud nejasných formulí
pátek 26. října 2012
úterý 16. října 2012
neděle 14. října 2012
pondělí 24. září 2012
pondělí 6. srpna 2012
pondělí 23. července 2012
čtvrtek 3. května 2012
Robert Bird: "Andrej Rublev"
Pro nás je Rublevův příběh ve skutečnosti příběhem "naučeného" či osvojeného přístupu, který shoří v atmosféře živoucí reality, aby posléze znovu povstal z popela jako čerstvá a nově objevená pravda.
(str. 10)
Pochybně vyhlížející andělé navíc naznačují, že by v ní divák neměl vidět autentickou spirituální vizi, ale spíš zkoušku různých výrazových modelů, které musejí nejprve shořet ve vizuálních prožitcích malíře ikon, aby z nich mohl povstat skutečný obraz. Filmař, stejně jako malíř ikon, nemůže prostě jen kopírovat modely, musí je prožívat jako vlastní život a testovat na nich své vidění, aby se nakonec v jejich stopách mohl vynořit skutečný obraz.
(str. 84)
Florenskij tvrdil, že ikona vyžaduje aktivního diváka, který si, stejně jako Foma, přetvoří nespojitý obraz do smysluplného příběhu. Sám toto tvrzení dával do souvislosti s možnostmi filmové montáže, která může od diváka "vyžadovat maximální duševní úsilí, protože celkové sdělení bude přístupné pouze duševnímu pohledu a nikoli pohledu smyslovému." I pro Tarkovského je film jako ikona, neboť dokáže vycvičit oko k tomu, aby vidělo neviditelné. Jen v tomto případě je tím neviditelným sama ikona, zahalená dějinami a kulturní zapomnětlivostí.
(str. 92)
Pro Florenského je ikona momentkou Apokalypsy. Za svou pravdu nevděčí zručnosti umělce, ale ucelenosti reality, kterou zobrazuje, reality obsahující veškerý čas, veškerý prostor, veškeré lidské konání i hříchy. Směřuje divákův pohled k věčnosti - nikoli kamsi do vzdálené budoucnosti, ale do srdce dneška.
(str. 93)
Film neproniká k věčnému klidu ani k transcendentální pravdě. Zůstává svázán časem a omezenou - ač svobodnou - perspektivou kamery. Je to však čas, z něhož se rodí věčnost, prázdnota, z níž se zrodí význam, a fikce, z níž se zrodí ikona.
(str. 94)
pondělí 16. dubna 2012
Martin Buber: Já a Ty (str. 64)
Zkoumáš-li život věcí a podmíněného jsoucna, docházíš k nerozluštitelnému; popíráš-li život věcí a podmíněného jsoucna, ocitáš se před nicotou; posvěcuješ-li jej, setkáváš se s živým Bohem.
čtvrtek 12. dubna 2012
Martin Buber: “Já a Ty” (str. 50)
“Ale nevěřící dřeň svévolného člověka nemůže vnímat nic jiného než nevíru a svévoli, stanovení účelu a vymýšlení prostředků. Postrádaje oběti a milosti, setkání a přítomnosti, je jeho svět zprostředkovaný a ovládaný účely; nemůže být jiný; a takový svět se nazývá neuniknutelnou sudbou. A tak je při vší své svrchovanosti takřka beznadějně zapleten do neskutečnosti. A on si to uvědomuje, kdykoli se zamyslí sám nad sebou – proto zaměřuje nejlepší část své duchovnosti na to, aby zabránil takovému zamyšlení, nebo aspoň zastřel jeho výsledek.”
úterý 10. dubna 2012
Zlom
Zlom
(7. 4. 2012)
Myšlenka Prožitek
Předmět Vztah
Teorie Existence
Více Méně
Bezčasí Přítomnost
Holub Vrabec
Na V
Střeše Hrsti
Rozum Intuice
Nepodstatné Podstatné
Filosofie Literatura
Společnost Individualita
Mělčí Hlubší
Artificialita Autenticita
Abstraktní Konkrétní
Vypočítavost Láska
Nenasytnost Skromnost
(7. 4. 2012)
Myšlenka Prožitek
Předmět Vztah
Teorie Existence
Více Méně
Bezčasí Přítomnost
Holub Vrabec
Na V
Střeše Hrsti
Rozum Intuice
Nepodstatné Podstatné
Filosofie Literatura
Společnost Individualita
Mělčí Hlubší
Artificialita Autenticita
Abstraktní Konkrétní
Vypočítavost Láska
Nenasytnost Skromnost
čtvrtek 5. dubna 2012
Přetížení
Přetížení
motto:
„I peones si devono tenere sotto pressione“ (P. F.)
Teď už nezbývá než citovat
čím jsou lidé chytřejší a vzdělanější,
tím víc nesmyslů se objevuje
slova vzdálená a neprožitá
Svoboda je oběť ve jménu lásky
když cizí dmychadla
nás dnes ženou stále vpřed
více tlačeni horkými zplodinami
kdy luxus není mít, ale být
Codesto solo oggi possiamo dirti,
ciò che non siamo, ciò che non vogliamo
bytí přecpáváno odpadky
a stále prázdnější na scestí světa
který nelze prožít ani uchopit
TAO
voda ve sklenici
poloprázdné a poloplné
vzdálený nádech předků
„jez do polo syta a pij do polo pita“
a znovu procítit význam cesty,
nevědomosti, intuice a tajemství
Proto užitek spočívá v tom, co tu je
a smysl v tom, co tu není
motto:
„I peones si devono tenere sotto pressione“ (P. F.)
Teď už nezbývá než citovat
čím jsou lidé chytřejší a vzdělanější,
tím víc nesmyslů se objevuje
slova vzdálená a neprožitá
Svoboda je oběť ve jménu lásky
když cizí dmychadla
nás dnes ženou stále vpřed
více tlačeni horkými zplodinami
kdy luxus není mít, ale být
Codesto solo oggi possiamo dirti,
ciò che non siamo, ciò che non vogliamo
bytí přecpáváno odpadky
a stále prázdnější na scestí světa
který nelze prožít ani uchopit
TAO
voda ve sklenici
poloprázdné a poloplné
vzdálený nádech předků
„jez do polo syta a pij do polo pita“
a znovu procítit význam cesty,
nevědomosti, intuice a tajemství
Proto užitek spočívá v tom, co tu je
a smysl v tom, co tu není
pondělí 2. dubna 2012
J. J. Duffack: Dr. Joseph Goebbels - Poznání a propaganda Komentovaný překlad vybraných projevů
„(a) Propaganda se má zaměřovat vždycky na nevzdělané masy, nezabývat se otázkami intelektuálů; čím větší je dav, tím nižší má být intelektuální úroveň projevu.
(b) Propaganda se má dovolávat emocí, nikoliv rozumu; jednoduchá témata mají být opakována znovu a znovu.
(c) Národ se neskládá z lidí schopných rozumného uvažování, nýbrž z odrostlých dětí se sklonem k nerozhodnosti, pochybnostem a nejistotě.„(str. 104, A. Hitler, (Baird 1974))
To je koneckonců velké umění: vychovávat, aniž bychom vystupovali s nárokem na vychovávání. Plnit úlohu vychovávání, aniž by osoba, na kterou výchovně působíme, vůbec zpozorovala, že je vychovávána - to je vlastně vlastním účelem propagandy. Nejlepší propaganda není ta, která neustále zřetelně vystupuje najevo, nýbrž to je ta nejlepší propaganda, jež tak říkajíc působí neviditelně, proniká do celého života, aniž by lidé na veřejnosti z iniciativ propagandy vůbec něco zpozorovali. (str. 103)
Nelhat, nýbrž odvádět pozornost a zakrývat........
Na přesvědčování není čas, využívat lidských slabostí. (str. 6)
Totální zmocnění spočívá v tom, že režim se prezentuje ve formě umění, zábavy, masových akcí, a to do takové míry, že nakonec bez nich občan nemůže být! Vznikne v něm potřeba citových prožitků a politický režim, jenž je jejich nositelem, přestává vnímat jako potlačovatelský a začne ho skutečně potřebovat ve svém životě. (str. 82 - 83)
Nemůže být smyslem a účelem demokracie problémy jen diskutovat, avšak neřešit je. Princip demokracie však zůstane zcela nepochopen, jestliže si budeme myslet, že z něj musíme vyvodit, že lidé si chtějí sami vládnout. Nemohou a ani to nechtějí. Jejich jediným přáním je, aby se jim vládlo dobře, a cítí se šťastni, jestliže mohou mít vědomí toho, že jejich vlády pracují podle své nejlepší vůle a svědomí k požehnání a blahu jim svěřeného lidu. (str. 67)
Když něco pokládám za správné, nezáleží na tom, zda je to správné v teoretizování, nýbrž v tom, zda naleznu lidi, kteří jsou ochotni bojovat se mnou za tento světový názor, jejž uznáváme za správný. Toto získávání, toto verbování lidí pro něco, co uznávám za správné, to se nazývá propaganda. Nejdřív jde o poznání; to použije prostředků propagandy, aby našlo lidský materiál, který má poznání přeměnit v politiku. Mezi ideou a světovým názorem stojí propaganda, mezi světovým názorem a státem stojí propaganda, mezi jednotlivcem a stranou stojí propaganda a mezi stranou a národem opět stojí propaganda. V té chvíli, kdy jsem něco uznal za správné a mluvím o tom v tramvaji, už dělám propagandu. Tehdy již hledám jiné lidi, kteří to, o čem mluvím, se mnou uznají za správné. Propaganda se tedy vsunuje mezi jednotlivce a masu a mezi ideu a světový názor. Propaganda není nic jiného než předchůdce organizace. Když si již propaganda vytvořila organizaci, potom je předchůdcem státu. Vždycky je pouze prostředkem k cíli. (str. 17)
„…tábory otroků pod zástavami svobody, masakry ospravedlňované láskou k člověku nebo chuť nadlidskosti matou úsudek. Můžeme se nakonec rozhodnout pro akci…..avšak nic není pravdivé ani falešné, dobré či zlé, cílem je prokázat se jako nejúčinnější, což znamená jako nejsilnější. Svět pak nebude rozdělen mezi spravedlivé a nespravedlivé, nýbrž mezi pány a otroky.“ (str. 101, A. Camus (1951))
V tomto smyslu mluvíme o „magii“ propagandy (Vondung, 1937). Je to specifická obsahová manipulace reality v našem vědomí, jejímž cílem je změnit charakter (objektivně existující) reality světa i společnosti nějakou duchovní, spirituální silou. Je to zřejmé přecenění možností vlivu psychických sil ve snaze ovládnout realitu. Je to přesvědčení, že existuje „vůle“ k moci, která může realitu světa a společnosti překonat. Psychismus v politice vede k vytvoření ve vědomí lidí jakési jiné, „druhé“ reality, odlišné od té, která existuje skutečně ve světě. Pojmy této „druhé“ reality ve vědomí vedou k odporu uznat realitu tak, jak je. Proto psychismus nemůže být trvale úspěšný a nemůže se mu zdařit získat totální moc nad skutečností. Proto nakonec v materiálním světě končí porážkou a v psychice frustrací. To je skutečnou příčinou onoho trvalého pocitu nejistoty, „blbé“ nálady, deprese, což vede ke hledání únikových východisek jako jsou drogy, rituály v náboženských sektách, ale i v politických stranách a v politice vůbec (vytváření stínové vlády, která nevládne), hledání a vytváření mýtů (jako že můžeme společnost udělat „lepší“), popření individua hledáním viníka za danou situaci v „těch druhých“ nebo (obrazně) „rozpuštění“ individuality jedince v davu v masových produkcích promyšlenou manipulací, a končí v absolutním pesimismu, lhostejnosti ke světu, nihilismu, až anarchismu. (str. 109 – 110)
(b) Propaganda se má dovolávat emocí, nikoliv rozumu; jednoduchá témata mají být opakována znovu a znovu.
(c) Národ se neskládá z lidí schopných rozumného uvažování, nýbrž z odrostlých dětí se sklonem k nerozhodnosti, pochybnostem a nejistotě.„(str. 104, A. Hitler, (Baird 1974))
To je koneckonců velké umění: vychovávat, aniž bychom vystupovali s nárokem na vychovávání. Plnit úlohu vychovávání, aniž by osoba, na kterou výchovně působíme, vůbec zpozorovala, že je vychovávána - to je vlastně vlastním účelem propagandy. Nejlepší propaganda není ta, která neustále zřetelně vystupuje najevo, nýbrž to je ta nejlepší propaganda, jež tak říkajíc působí neviditelně, proniká do celého života, aniž by lidé na veřejnosti z iniciativ propagandy vůbec něco zpozorovali. (str. 103)
Nelhat, nýbrž odvádět pozornost a zakrývat........
Na přesvědčování není čas, využívat lidských slabostí. (str. 6)
Totální zmocnění spočívá v tom, že režim se prezentuje ve formě umění, zábavy, masových akcí, a to do takové míry, že nakonec bez nich občan nemůže být! Vznikne v něm potřeba citových prožitků a politický režim, jenž je jejich nositelem, přestává vnímat jako potlačovatelský a začne ho skutečně potřebovat ve svém životě. (str. 82 - 83)
Nemůže být smyslem a účelem demokracie problémy jen diskutovat, avšak neřešit je. Princip demokracie však zůstane zcela nepochopen, jestliže si budeme myslet, že z něj musíme vyvodit, že lidé si chtějí sami vládnout. Nemohou a ani to nechtějí. Jejich jediným přáním je, aby se jim vládlo dobře, a cítí se šťastni, jestliže mohou mít vědomí toho, že jejich vlády pracují podle své nejlepší vůle a svědomí k požehnání a blahu jim svěřeného lidu. (str. 67)
Když něco pokládám za správné, nezáleží na tom, zda je to správné v teoretizování, nýbrž v tom, zda naleznu lidi, kteří jsou ochotni bojovat se mnou za tento světový názor, jejž uznáváme za správný. Toto získávání, toto verbování lidí pro něco, co uznávám za správné, to se nazývá propaganda. Nejdřív jde o poznání; to použije prostředků propagandy, aby našlo lidský materiál, který má poznání přeměnit v politiku. Mezi ideou a světovým názorem stojí propaganda, mezi světovým názorem a státem stojí propaganda, mezi jednotlivcem a stranou stojí propaganda a mezi stranou a národem opět stojí propaganda. V té chvíli, kdy jsem něco uznal za správné a mluvím o tom v tramvaji, už dělám propagandu. Tehdy již hledám jiné lidi, kteří to, o čem mluvím, se mnou uznají za správné. Propaganda se tedy vsunuje mezi jednotlivce a masu a mezi ideu a světový názor. Propaganda není nic jiného než předchůdce organizace. Když si již propaganda vytvořila organizaci, potom je předchůdcem státu. Vždycky je pouze prostředkem k cíli. (str. 17)
„…tábory otroků pod zástavami svobody, masakry ospravedlňované láskou k člověku nebo chuť nadlidskosti matou úsudek. Můžeme se nakonec rozhodnout pro akci…..avšak nic není pravdivé ani falešné, dobré či zlé, cílem je prokázat se jako nejúčinnější, což znamená jako nejsilnější. Svět pak nebude rozdělen mezi spravedlivé a nespravedlivé, nýbrž mezi pány a otroky.“ (str. 101, A. Camus (1951))
V tomto smyslu mluvíme o „magii“ propagandy (Vondung, 1937). Je to specifická obsahová manipulace reality v našem vědomí, jejímž cílem je změnit charakter (objektivně existující) reality světa i společnosti nějakou duchovní, spirituální silou. Je to zřejmé přecenění možností vlivu psychických sil ve snaze ovládnout realitu. Je to přesvědčení, že existuje „vůle“ k moci, která může realitu světa a společnosti překonat. Psychismus v politice vede k vytvoření ve vědomí lidí jakési jiné, „druhé“ reality, odlišné od té, která existuje skutečně ve světě. Pojmy této „druhé“ reality ve vědomí vedou k odporu uznat realitu tak, jak je. Proto psychismus nemůže být trvale úspěšný a nemůže se mu zdařit získat totální moc nad skutečností. Proto nakonec v materiálním světě končí porážkou a v psychice frustrací. To je skutečnou příčinou onoho trvalého pocitu nejistoty, „blbé“ nálady, deprese, což vede ke hledání únikových východisek jako jsou drogy, rituály v náboženských sektách, ale i v politických stranách a v politice vůbec (vytváření stínové vlády, která nevládne), hledání a vytváření mýtů (jako že můžeme společnost udělat „lepší“), popření individua hledáním viníka za danou situaci v „těch druhých“ nebo (obrazně) „rozpuštění“ individuality jedince v davu v masových produkcích promyšlenou manipulací, a končí v absolutním pesimismu, lhostejnosti ke světu, nihilismu, až anarchismu. (str. 109 – 110)
středa 11. ledna 2012
Co je to "ekologie" v současném a všeobecném pojetí?
Co je to "ekologie" v současném a všeobecném pojetí?
Je to pojem v zásadě falešný.
Je totiž zcela jasně vidět, že současná společnost si zvolila ekologii jako odpustek bezbřehému zvyšování spotřeby, tedy že naše společnost je založena na velké lži a velkém paradoxu:
Tvrdíme o sobě, velkohubě proklamujeme, jak jsme do morku kostí ekologičtí, přitom:
- spotřebováváme neskonale více, než v dřívějších dobách
- zvyšuje se počet lidských obyvatel na planetě
- mnohokráte více znečišťujeme prostředí než dříve
- neumíme (zatím) v dostatečné míře využívat obnovitelné zdroje, přičemž naše spotřeba
energie se neustále zvyšuje - využíváme konvenční a znečišťující zdroje energie
Z toho mi vychází jediné: současná ekologie, tak, jak jí vidíme v médiích a jak je nám
prezentována je pouze odpustkem, poplatkem ke klidnému svědomí vykloubené, porouchané a přetěžující civilizace................. Ekologie je tedy v tom povrchním (ne osobním a upřímně míněném) smyslu pokrytecká morálka lidí, kteří káží vodu a pijí víno..............doslova, protože jak jsme se jednou pracně zbavili chudoby a zaostalosti, zjistili jsme, že jsme tak učinili na úkor našeho životního prostředí. Samozřejmě se nechceme vzdát našich "civilizačních výdobytků" (a „dobytků“), návrat zpět - pokud nebude nucený okolnostmi - už není možný......... ale tím více máme plné pusy "ekologie" a "ochrany životního prostředí". Jsme bombardováni pokryteckými vyhláškami a zákazy, žijeme pokrytectvím, my sami jsme pokrytectví, žijeme z něj, toto naše pokrytectví nám umožňuje naši pohodlnou a ničím nerušenou existenci. "Ekologie" a "ekologické chování" se pro nás dokonce do jisté míry stávají zástěrkami pro stupňující se zatěžování a ničení životního prostředí.
Je to jeden velký podvod, naše společnost je podle mě k přírodě a životnímu prostředí čím dál více bezohledná, není tomu naopak, bohužel. Důkazem budiž např. velké znečišťovatelské země jako Čína a USA, které se nechtějí přidat k omezování skleníkových plynů = jinými slovy: nechte nám (lacinou) výrobu a jakous takous ekonomiku ........ a vy ostatní, kteří ty naše zplodiny dýcháte, se klidně zaduste............. Podobné je to i jinde na světě, v menším měřítku a třeba v jiné oblasti.
Jak toto zdůvodníme našim dětem a dalším generacím? Podle mě nijak, pro toto žádné ospravedlnění neexistuje. Žijeme pod diktátem fakticity, jejíž důsledky není schopná zazáplatovat a vyretušovat ani pracně vyumělkovaná virtualita.
Welcome to the 21st century.............Brave New World!
(11/1/2012)
Je to pojem v zásadě falešný.
Je totiž zcela jasně vidět, že současná společnost si zvolila ekologii jako odpustek bezbřehému zvyšování spotřeby, tedy že naše společnost je založena na velké lži a velkém paradoxu:
Tvrdíme o sobě, velkohubě proklamujeme, jak jsme do morku kostí ekologičtí, přitom:
- spotřebováváme neskonale více, než v dřívějších dobách
- zvyšuje se počet lidských obyvatel na planetě
- mnohokráte více znečišťujeme prostředí než dříve
- neumíme (zatím) v dostatečné míře využívat obnovitelné zdroje, přičemž naše spotřeba
energie se neustále zvyšuje - využíváme konvenční a znečišťující zdroje energie
Z toho mi vychází jediné: současná ekologie, tak, jak jí vidíme v médiích a jak je nám
prezentována je pouze odpustkem, poplatkem ke klidnému svědomí vykloubené, porouchané a přetěžující civilizace................. Ekologie je tedy v tom povrchním (ne osobním a upřímně míněném) smyslu pokrytecká morálka lidí, kteří káží vodu a pijí víno..............doslova, protože jak jsme se jednou pracně zbavili chudoby a zaostalosti, zjistili jsme, že jsme tak učinili na úkor našeho životního prostředí. Samozřejmě se nechceme vzdát našich "civilizačních výdobytků" (a „dobytků“), návrat zpět - pokud nebude nucený okolnostmi - už není možný......... ale tím více máme plné pusy "ekologie" a "ochrany životního prostředí". Jsme bombardováni pokryteckými vyhláškami a zákazy, žijeme pokrytectvím, my sami jsme pokrytectví, žijeme z něj, toto naše pokrytectví nám umožňuje naši pohodlnou a ničím nerušenou existenci. "Ekologie" a "ekologické chování" se pro nás dokonce do jisté míry stávají zástěrkami pro stupňující se zatěžování a ničení životního prostředí.
Je to jeden velký podvod, naše společnost je podle mě k přírodě a životnímu prostředí čím dál více bezohledná, není tomu naopak, bohužel. Důkazem budiž např. velké znečišťovatelské země jako Čína a USA, které se nechtějí přidat k omezování skleníkových plynů = jinými slovy: nechte nám (lacinou) výrobu a jakous takous ekonomiku ........ a vy ostatní, kteří ty naše zplodiny dýcháte, se klidně zaduste............. Podobné je to i jinde na světě, v menším měřítku a třeba v jiné oblasti.
Jak toto zdůvodníme našim dětem a dalším generacím? Podle mě nijak, pro toto žádné ospravedlnění neexistuje. Žijeme pod diktátem fakticity, jejíž důsledky není schopná zazáplatovat a vyretušovat ani pracně vyumělkovaná virtualita.
Welcome to the 21st century.............Brave New World!
(11/1/2012)
neděle 8. ledna 2012
Jizerka
Značně městem jaksi otráven začínám být nevrlý
na pomoc volám a klátím se
jak očistit se jen rukama jako bych prádlo váchal
z hloubi pustin volám „Já vrátím se!“
Danta jsem opustil v lese a dále pokračuji sám
sňatek s přírodou mi úplně postačí
les odrazem duše mé a cesta k pláni nadechnutí
ta cesta má však není marné volání!
Do míst těch došel bych klidně poslepu
a srdce které se nemýlí
bez obav na dveře staré známé zaklepu
když se otevřou
má náruč se s tou druhou mojí spojí
Ta věčná touha lásko nebýt sám
ale sám si stát při svém jmění
Bohu nechám rád – ať mění!
ještě pár věrných přátel mám:
láska – příroda – cesta – snění!
(7/1/2012)
na pomoc volám a klátím se
jak očistit se jen rukama jako bych prádlo váchal
z hloubi pustin volám „Já vrátím se!“
Danta jsem opustil v lese a dále pokračuji sám
sňatek s přírodou mi úplně postačí
les odrazem duše mé a cesta k pláni nadechnutí
ta cesta má však není marné volání!
Do míst těch došel bych klidně poslepu
a srdce které se nemýlí
bez obav na dveře staré známé zaklepu
když se otevřou
má náruč se s tou druhou mojí spojí
Ta věčná touha lásko nebýt sám
ale sám si stát při svém jmění
Bohu nechám rád – ať mění!
ještě pár věrných přátel mám:
láska – příroda – cesta – snění!
(7/1/2012)
pátek 6. ledna 2012
Erazim Kohák: Tři základní filozofické otázky.........
Co to znamená? Na čem se to zakládá? A co z toho vyplývá?
středa 4. ledna 2012
09. 08. 2011 Erazim Kohák: S klapkou na levém oku - citace
Ve zpětném pohledu je to všechno tak pochopitelné a tak tragické. Samozřejmě po sedmi letech nacistické okupace nás zaplavila nechuť ke všemu pravicovému, od fašistů až po lidovce. Doplatili jsme na to Únorem. Samozřejmě po dvaceti letech okupace a normalizace nás zaplavila stejná nechuť ke všemu levicovému, od nejtvrdšího stalinismu až po Masarykovu sociální demokracii. I na to jsme doplatili. To považuji za jádro těchto svědectví dvou lidí velikých, ryzích a poražených.
(o Havlovi a Pithartovi)
zdroj: http://www.mcputna.cz/nove/Erazim-Kohak-S-klapkou-na-levem-oku.29.html?show=udalosti
(o Havlovi a Pithartovi)
zdroj: http://www.mcputna.cz/nove/Erazim-Kohak-S-klapkou-na-levem-oku.29.html?show=udalosti
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)