BURRASCACIELOS: července 2009

Slovo víkend poprvé zaznamenává Příruční slovník jazyka českého (z let 1935–58), a to v podobě „weekend“ (zaznamenává u něj též význam „chata v přírodě pro strávení odpočinku“). Vzhledem k tomu, že příklady uvedené ve slovníku pocházejí z díla Olgy Scheinpflugové, Marie Pujmanové a z Lidových novin (tj. chybí ve slovníku jinak hojné doklady z děl autorů 19. století), dá se předpokládat, že slovo se do češtiny dostalo až po přelomu 19. a 20. století (a zřejmě až po první světové válce). Nemohlo tedy vzbudit pozornost brusičů a puristů 19. století. V roce 1940 vyšel v časopise Naše řeč článek J. V. Bečky s titulem Weekend (viz Naše řeč, 26, 1940, s. 65–72) a vyvolal na stránkách časopisu živou debatu. Bečka v něm uvádí, že „[p]řes to však [slovo weekend] nenalezlo milost před očima naší veřejnosti […]. Proto se [přemýšlivý lidé] domnívají, že by se mělo nahradit slovem domácím,“ a dále píše, že „nastala skutečná sháňka po novém slově.“ Z článku vyplývá, že ankety o nejlepší české slovo byly pořádány i v tehdejším tisku. Z jeho vyjádření, že „[to] začalo už před lety“ můžeme zmíněnou snahu o nahrádu situovat do 30. let 20. století. V článku pak zaznamenává tyto navrhované náhradní české výrazy: neděláček, sobotěnka, oddech, venden, zotav, osvěžená, týdnuvale, osvěž, oddyšek, odpočník, výdech, nedělí, noclet (výlet spojený s jednou nocí), týdnice, zotavisko, týdenka, končínek, výlet, vytýden, konec týdne, přesnedělí, konectýdení, svatvečer, osvěžník. Ve stejném ročníku jsou v článku redakce reagujícím na Bečkův příspěvek uvedeny též výrazy osvěžka, osvěžená, nanedělí. V další reakci je navrhován dále název přednedělí. V poradenském archivu máme zaznamenán ke komentovanému slovu odmítavý postoj ještě v 80. letech. Jednomu z tazatelů se slovo „víkend“ nelíbilo a navrhoval výraz „nedělec“. Novější výkladové slovníky počínaje Slovníkem spisovného jazyka českého (z let 1960–1971) pak již uvádějí pravopisnou podobu „víkend“.