úterý 26. ledna 2010

Kulturní revue pódium žije!




Editoriálek (25. ledna 2010)

Tři roky. (2007 – 2010). Co jsou tři roky v našem životě? Vlastně skoro nic, pokud se jedná o plodné roky. Mohou se narodit tři děti. Jeden z autorů těchto stránek se přestěhuje do brazilského Sao Paula, druhý z autorů horlivě přikládá v Česku do rodinného krbu. V těchto hlavách, v každé na jiné polokouli, ale po tři roky vřou myšlenky na odplatu. Na odplatu času, který tak neúprosně běží a my se ho snažíme zadržet. Po tři roky jsme připravovali veliký comeback, protože stále máme co říci. Náš černý kůň Inventismus chvilku zahálel, ale protože je to kůň závodní, museli jsme s ním na trať, aby se zase dostal do formy. Předkládáme vám to nejlepší, co se za poslední 3 roky na poli inventismu vybudovalo. Zahálelo i okénko pro zvídavé, ale během času se nahromadily zajímavé dotazy, s některými z nich vás v aktuálním čísle pódia seznamujeme. Zahálelo mnoho rubrik našeho PÓDIA, na naší obhajobu chceme jen říci, že vše nejlepší, co se za tuto dobu stalo, vám teď na oplátku bude poctivě předáno k posouzení. Nechceme se hájit, proč jsme se po tři roky neozvali, proč jsme o sobě nedali vědět. Myslíme si, že každá tvůrčí činnost má právo jak na časy plodného tvoření, tak na časy přemýšlení a vyčkávání. Tvoření v naprosté svobodě je pro nás obrovským lákadlem. Po tyto uplynulé tři roky jsme museli o tuto tvůrčí svobodu tvrdě bojovat. Museli jsme v hlavách neustále přemílat naše záměry, inventismus, různé rubriky, po tři roky jsme se utvrzovali v tom, že to, co děláme, má opravdu cenu. Že naše tvoření si najde byť jen pár, zato o to věrnějších čtenářů. Jsme přesvědčeni o tom, že naše myšlenky jsou o mnoho jasnější a naše tvořivost ještě propracovanější než před třemi lety. Tři roky, svatá trojice, řekli jsme si a dost! Konec skrytých významů čísel a času! My, tvůrci těchto stránek, jsme zde proto, abychom se obětovali, abychom se vrhli do maelströmu života, nadšeně ho pozorovali a vybrali z něj a přefiltrovali vše, co můžeme bez obav publikovat. Naše nadšení nezná mezí a doufáme, že nakazíme tvůrčím nadšením i některého z našich čtenářů. Vítejte tedy na nových stránkách Kulturní revue pódium, které se tak otvírají jako klín ženy, Múzy. Jen ten, kdo ví, jak na ni, s ní může spáchat poex. A co že je to ten poex? Nebojte se a hledejte, určitě v našich archívech najdete odpověď. Každý správný inventista se může nazývat inventistou jen poté, co se poexálně spojí s Múzou.
Oba tvůrci těchto stránek se domnívají, že všechny jejich tvůrčí aktivity jsou zaznamenání hodné i v případě, kdyby si nenašly ani jednoho čtenáře. Rádi bychom, aby úspěšnost našeho tvoření nebyla měřena počtem návštěv na těchto stránkách. Za každou návštěvu budeme samozřejmě rádi, ale nepovažujeme jí za samozřejmou a čtenáře v žádném případě nelovíme. Věříme, že naše tvoření si je najde samo. A i když si je nenajde, oba tvůrci těchto stránek se shodují, že tvoří vlastně hlavně pro své vlastní potěšení. Čtenář pódia ať se neurazí, ale jiný postulát v absolutně svobodné tvorbě ani nemá místo. Závěrem: buďte tvůrci, tvorbou se člověk očišťuje! Pokud budete chtít publikovat na stránkách pódia, opona je pro Vás otevřena.

K. P. a T. M.

http://revuepodium.webnode.cz/

čtvrtek 21. ledna 2010

Triviální rozprava o podstatě současného světa

Převaha zástupnosti nad skutečností

Základní povahou současného světa je podle nás převaha virtuality, zástupnosti, nad skutečností. Vzrůstající moc médií (toto označení je značně eufemistické, „média“ nezprostředkovávají, ale tvoří informace), image, reklamy, statických i pohyblivých obrazů způsobují čím dál větší propast mezi světem skutečným a „prezentovaným“. Lidé pak volí raději zástupnou skutečnost, která není realistická, ale lépe odpovídá jejich přáním a skrytým tužbám. Lidé tímto mimo jiné ztrácí dobrou orientaci ve skutečnosti.

Změna aspiračních směrů ve společnosti

V minulých dobách muselo individuum dobývat okolní svět, který byl jednoznačně oddělitelný od individua. V současném světě je tomu naopak, svět se přimyká k individuu, nelze je tak snadno od sebe oddělit. Svět dobývá individuum různými lákadly, vnucováním, výhrůžkami a vydíráním. Individuum v současném světě pak touží být dobýváno hédonismem, materialismem, konzumním chováním a falešnými přísliby. Snaha sbližování současného světa a individua není realistická, je pouze zdánlivá a falešná. Individuum je následně ještě izolovanější.

Totalitní (technofašistické) tendence postmoderní společnosti

Současná společnost je společností závislou na nástrojích a podpůrných elementech. Velmi nepřesně můžeme říci, že tahounem současného světa je elektrifikace, technika, stroje, infrastruktury a internet. S rozmachem různosti nástrojů a techniky se rozmáhá i snaha kontrolovat a konsolidovat tok informací. Výsledkem takových snah je faktické popření lidských práv a faktické přinucení lidí k pevně daným modelům chování. Výsledkem je akulturace, nivelizace a homogenizace současného světa v masivním měřítku, kde se vytrácí hodnota individua.

Narůstající faktické rozpory mezi ideály a konáním

Je velký rozdíl mezi tím, co současný svět proklamuje a jak se chová. Tento rozpor existoval vždy, ale nikdy nebyl rozdíl mezi těmito dvěma póly tak veliký, jako dnes. Například ekologické chování. Současný svět ho má plná ústa, nicméně se není schopný zbavit aut, letadel, masivní tvorby odpadků, velké spotřeby, protože tato snaha jde proti určitému stupni rozvoje, o který nechce současný svět přijít. Tento rozpor může vést k závažným problémům.

Marná snaha o globalizaci lidského ohledu

Většina lidí současného světa se snaží rozšířit oblast své tolerance, zájmu a ohledu na lidi a ostatní entity z jiných civilizačních a přírodních skupin, ovšem bez valného výsledku, protože tato snaha jde proti zájmům vlastní skupiny a příslušnosti k určitému civilizačnímu celku. V současném světě mezi entitami nevládne mír, svornost a porozumění.

Fragmentárnost současného světa a chybějící jednotící prvek

Vědomí globalizace současného světa neobstojí před skutečností velké fragmentárnosti různých civilizačních celků, které vyznávají různé hodnoty a směřují různým směrem. Můžeme říci, že navzdory globalizačním tendencím je svět rozdělenější a nejednotný jako nikdy před tím. S tímto tvrzením je i spojen chybějící jednotící prvek v ideálech současného světa – každý civilizační celek tyto ideály a své konání shledává v něčem docela jiném.

Ubývající rozmanitost v některých oblastech

Některé oblasti současného světa se potýkají s neustále ubývající rozmanitostí, jako např. oblast světových jazyků – snižování počtu aktivně mluvených jazyků, používaná gesta, kulturní rozmanitost, druhová rozmanitost v přírodě, aj. Některé společenské modely a instituce mají tendenci se globalizovat. Některé kulturní modely díky masivní multimediální podpoře mají též tendenci se globalizovat a nahrazovat rozmanitou místní kulturní skutečnost. Stejně jako jsme uvedli u totalitních tendencí, i tyto tendence mají za následek zplošťení světa, jeho unidimenzionaci, nivelizaci, homogenizaci a jeho masivní akulturaci. Rozmanitost je základem zdravého vývoje světa.

úterý 19. ledna 2010

Výkřiky (cyklus inventistních výkřiků by Tomáš Matras)


Větaromán


Jak moc jí chtěl říct, že jí miluje,…………………ale nikdy se k tomu neodhodlal.
Po velkém váhání se konečně rozhodla……………ale nikdy toho nepřestala litovat.
Z očí do očí to šlo lépe……………………………………………ale přesto si nikdy neporozuměli.
Odešla brzy po ránu a už se neukázala……………………ale nikomu už nikdy nechyběla.
Miloval svoje děti nade vše………………………………………………ale pak opustil je i svou ženu.
Šálek čaje vychládal v kuchyni………………………………………..ale neměl už čas si ho vypít.
Měl velké štěstí, že stihl letadlo………………………………ale to se pak zřítilo do moře.
Všechno šlo jedna radost……………………………………ale se setkáním s minulostí nepočítal.
Rozhodl se, že půjde tentokrát po schodech………….ale stejně den nezačal dobře.
Z okna byla slyšet líbezná hudba……………………………ale pak bylo slyšet hádku a hluk.
Byla oblečena celá v černém………………………………………ale prosvětlovala okolí svou duší.

Kaleidovina

Chropýší pyl na vaječníkách? Proč ne! (Opylení). Tuze líbezná píseň pro mé slechy! (Inspirace). Tak se už předveď, frajere! (Výzva). S vlastními dětmi váš svět bude jiný! (Replikace). Štěstí a radost? První jako abstraktní nedosažitelná entita a to druhé jako endogenní hmatatelný cit! (Úsmrk). Ajajaj! Blechy se mi vysypaly po pécéčku! (Katastrofa). Však s vytaseným mečem sekám dál, jdu hledat Růžu! (Katarze). Ach! Hnisavý bobeček uvadlé kopřivy, toť mé celoživotní dílo! (Zpověď). Múzinu jevil vonný vzdech! (Reminiscence). A kdo mi k tomu udělá ilustrace? (Nezájem). Lidé, spěte! (Výkřik). Blouznivá víla si konečně oloupala banánek! (Snídaně). Průklep pysky honí lysky! (Přírodovědec). Klapy klap, já jsem čáp, blitky blitk, já jsem blitek! (Digesce). Pásli ovce Valaši u mě doma na kaši! (Carmen). Nejsem tak bohatý, abych mohl mít něco zadarmo. (Fráze). Nohy v klipsnách a jedu, jedu, jedu! (Útržek). A proč sluníčko vypilo všechnu vodu štěňátku? (Otázka). Dekonstrukce učí strukturalismus montovat, rozkládat a zase skládat. Přebytečné součástky se vyhodí. (Návod). Nohy v bačkorách, noviny rozložené a tlač, tlač, tlač! (Záchod). Jak se do lesa volá, tak jsem pořád hluchý. (Přísloví). Na chlup přesně, ale jinde, dělej radost, milý pinde! (Verš). Krákorá, lupíneček, vrávorá, blbíneček! (Morseovka). Bral všechno, co mu přišlo pod ruku. (Sex). Kvík! Kvi, kvi, kvík! (Metamorfóza). Kvík! Kvi, kvi, kvík! (Repetice). Kvík! Kvi, kvi, kvík! (Citoslovce). Kvík! Kvi, kvi, kvík! (Voodoo). Kvík! Kvi, kvi, kvík! (Masokombinát). Pššššššš….slyšíte? Uchází mi duše, musím končit! (Doslov). Ale já ne a ne a nechci! (Dupnutí). Rupp, trh, škub! (Destrukce).

Embryonát

Guido, vorrei che Tu, Lapo ed io

Ale kdeže, leda vleže

Kokodák, kokodák, kvák!

Kurňa, holky, svěže, svěže!

Barvu aby na to cák!

Blbne medvěd na seně

Moucha říhá na stěně.

pátek 15. ledna 2010

Poznámky k inventismu

Inventismus je jako literární masakr. Dokonalé vymytí mozku, po kterém budete sotva slyšitelně blekotat hesla inventismu. Zbraň namířená ke spánku, vířivé vichrování papíru v uzamčené místnosti, holá zadnice v sršním hnízdě. Tarantulový tanec z vyčerpání u megafonu inventistova. Skok ze 12. patra na betonovou desku.

Inventismus je jako prudké spálení od sluníčka. Nevěrná milenka: nejraději byste jí zbili, ale stále jí milujete. Máte jí dost, ale půjdete za ní až na konec světa. Inventismus je rána palicí do hlavy, po které uvidíte všechny hvězdičky noční letní oblohy. Inventismus je projít se nahý po zaplněném náměstí.

Inventismus nejde setřepat, tím méně otřepat. Inventismus není hmatatelný, nemůžeš ho zaškrtit, usměrnit ani zastavit. Je jako protržená přehrada, ze které se na Tebe valí masy s hukotem zčeřených vod. Inventismus je černočerná tma, kterou klopýtáš v neznámém prostoru. Inventismus je jako sluncem spálená zem.

Inventismus Tě stíhá paranoiou chiméry. Je to koupel ve vaně po okraj naplněné ledem. Inventismus je špendlík, který se Ti celý dostane pod kůži jako další součást Tebe sama. Inventismus je zoufalý výkřik z plných plic uprostřed davu. Inventismus je běh do úmoru, po kterém zkolabujete. Inventismus je zločin na literatuře.

Inventismus je jako čůrání ze Sochy svobody v pravé poledne. Jako sex v místnosti plné lidí, ale to Ti nevadí. Inventismus je jako strkání drátků do elektrické zásuvky. Inventismus je jako spolknutý héliový balónek, kterým se vzneseš do vzduchu. Inventismus Ti neodpovídá na otázky, pouze vykřikuje nadávky.

Inventismus je mrtvá láska, která se Tě uchvacuje palčivostí bolavého zubu. Je to fatální přitažlivost uhrančivých očí milenky, která Tě opustila. Je to tělesná žádost v parném letním odpoledni. Ohnivá koule, která se na Tebe valí z kopce, které nemůžeš uniknout. Les šípů, které na Tebe letí při soustředění lukostřeleckého oddílu.

Inventismus je jako uhlazená úpravná tvář, která si před Tebou prachsprostě říhne. Pes, který se k Tobě nejdřív kníkavě lísá, aby Tě pak šeredně pokousal. Inventismus je jako hádka do krve s nejlepším přítelem. Jako žába, kterou rozjede na silnici první auto. Jako zvracení za pěkného jarního dne. Jako otrávený čaj, který s chutí piješ.

Inventismu nelze nic poručit, je to právě inventismus, který poroučí. Když Tě infiltruje myšlenkami, není před ním úniku, hlodá v hlavě jako opravdová chiméra. Inventismus má charakter odbojné partyzánské činnosti proti literatuře. Inventismus je největší vynález v literatuře od vzniku písma. Inventismus nemá hranice, ani dané myšlenky a pravidla. Inventismus je právě porušení pravidel hry, faleš a podraz.

pondělí 11. ledna 2010

Ynnwentyssmvs

A, B, C, Č, D, Ď, E, É, Ě, F, G, H, CH, I, Í, J, K, L, M, N, O, Ó, P, Q, R, Ř, S, Š, T, Ť, U, Ů, Ú, V, W, X, Y, Ý, Z, Ž. Ani se nevejde na jednu řádku, to je nepořádek! Náš český lidský kód k uchopení světa, který je znovu vytvářen právě a jen těmito hláskami. Je tento systém dostatečný, máme z něj radost? Ó ne, vůbec ne, pro nás je svět nevyčerpatelnou studnicí znaků, proto se obracíme ke světu bez prostředníků – a uctíváme výtvory přírody více, než cokoliv jiného. Co jsou pro nás katedrály, sochy, sportovní výkony, literatura, muzea, automobily, internet, instituce, státy, měny? Nic než zoufalý výkřik slabé a omezené lidské rasy, která raději boří a ničí, než by tvořila a rodila! Nic lidského nám není cizí, ale jen jako střípek do velké mozaiky světa, kterou tvoří mnoho dalších důležitých střípků. Lidé jsou fajn, ale jenom, když chtějí a chtějí jenom občas. Lidé jsou naši kamarádi, kteří nás občas podrazí, takže jim vlastně nemůžeme věřit. A protože jsme také lidé, říkáme si, že jsme také destruktivní, slabí, hloupí, omezení, sobečtí – ale my s tím hodláme něco dělat! V alchymistickém tyglíku našeho světa transmutoval lidský svět na čistou esenci – invenci, tvoření a zrození. Hlásáme invenci jako míru každého člověčenství, hlásáme: buďte tvůrci, chraňte vaše plodivé síly, chraňte svou invenci a vynalézavost, ploďte a roďte výtvory a neohlížejte se na ty, kteří vás od vašeho záměru odrazují. Čiňte tak, i kdybyste byli kýmkoliv a čímkoliv donuceni psát do šuplíku. Svět již poznal sílu a přemíru lidské destrukce, zkusme dokázat, že člověk může i nápaditě tvořit, plodit a rodit. Nepřeceňujme ovšem hodnotu lidského světa a lidského konání vůbec! O co je hezčí strom či řeka než automobil nebo internet! O co je hezčí lidské mládě nebo štěně než broušená váza či světový rekord v maratónu! Tímto se vysvětluje, proč pravý inventista utíká ke skutečnosti světa, ve které lidský faktor hraje jen jednu z mnoha rolí, tedy utíká nejlépe k přírodě a k živlům. V osobní lidské rovině pak inventista miluje čistou invenci, zrození. Miluje nápadité tvoření, ze kterého tryská fontána neobvyklých esencí, myšlenek, spojení a vynálezů. Nemyslíme si, že by byl inventismus novým životním směrem, protože z lidské historie známe mnoho případů latentního inventismu, tedy tvorby, která byla z přísných hledisek inventistní, o čemž ovšem autor ve své době nevěděl. Hlásáme nulovou toleranci lidské sebestřednosti, hlouposti, destrukci, masovému a konzumnímu umění. Naše inventistní snažení je elitářské, podporuje myšlení a invenci. Inventistní dílo při „konzumaci“ vyžaduje maximální soustředění a dosti často je na poprvé nestravitelné a nedešifrovatelné. Chcete uvést příklad latentního inventismu z historie? Tak například je jím tvorba argentinského spisovatele Julia Cortázara. Můžeme směle říci, že tento spisovatel byl velkým předchůdcem inventismu, tak jako byl např. Apollinaire pro surrealismus. Máme být ještě konkrétnější? Dobrá, dílo, které myšlenkově bezprostředně předchází inventismu, je „Příběhy o kronopech a fámech“ Julia Cortázara z roku 1962. V tomto díle najdete veškeré důležité atributy inventismu, síla Cortázarovy invence v tomto díle téměř nezná hranic, autorova vynalézavost proniká hluboko do struktury a filozofie textu. Inventistní tvoření nutně neznamená absenci „násilí“ a učení se, ale v našem pojetí se jedná o „násilí“ a učení se zdánlivé, jako o pletení pomlázky, máčené proutky se musí hodně ohnout, ale výsledek je svým způsobem dokonalý a všeho „násilí“ prost. Inventismus mlčky prosí o shovívavost, neboť jeho tvoření často zahrnuje antiteze, rozporuplnost, vyšinuté větné vazby, nejednoznačnost, zašifrovaný význam a obtížně stravitelné hříčky. Myslíme si, že inventistní díla může plně docenit jen opravdový znalec jazyka, literatury a kultury. Výhoda inventismu je, že není časově omezen a nemá historii. První pokusy o jeho teoretické vymezení se datují do roku 2006. Dnes se opět pokoušíme inventismus definovat, ovšem trochu jiným způsobem, věříme oběma způsobům interpretace a žádný neodmítáme. Další výhodou inventismu je, že jeho záběr je velmi široký a jeho definice velmi volné. Neradi bychom zavřeli dveře inventismu někomu, kdo si to nezaslouží. Každý vynikající nápad, každá vybroušená neotřelá myšlenka, každý životní postoj, který znamená vykročení směrem k naprosté volnosti tvoření a k naprosté angažovanosti v invenci, mají v inventismu místo. Inventismus je jako všeobjímající náruč svobodného, originálního a velmi důmyslného tvoření, které má blíže k pohlazení než k odsouzení. Inventismus je „ráj“.

středa 6. ledna 2010

O hledání jednotné teorie světa

Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, praví známé heslo olympismu. Následující řádky budou o takovém „zúčastnění se“ a nikoliv o vítězství. Na poli tak zásadní filozofické otázky jakou je hledání jednotné teorie světa se asi nedá zvítězit, ale můžeme se alespoň pokusit o nějakou velmi pokulhávající hypotézu, která by nám napověděla něco podstatného o světě, ve kterém žijeme. Hledání společného základu světa je hodně starého data a tato stať bude příliš krátká na ohlédnutí do historie takového pátrání. Nicméně zmiňme alespoň jeden příklad z poslední doby: Einsteinova jednotná teorie pole – kterou se nakonec nepodařilo objevit – a teorie superstrun. V obou případech se jedná o fyzikálně pojatou snahu o jednotnou teorii světa, která jde ovšem pro důkazy do mikrosvěta, který je racionálně vnímatelný, což pro nás znamená jistým způsobem omezující směr bádání. Abychom mohli uchopit něco takového, jako je jednotná teorie světa, musíme odhodit všechny možné i nemožné hranice, které se nám budou vědomě i podvědomě stavit do cesty. Podstatou našeho hledání budiž nalézt základ, který je všem realizacím na světě společný – tedy jde o to, zdůraznit prvky, které nás, všechny realizace na světě, sbližují. Základní otázkou je, jestli se domníváme, že nějaká jednotná teorie světa vůbec existuje. Myslíme, že existuje, a neznamená to, že teď máme na mysli atomy či superstruny. V našem pojetí jednotné teorie světa nejde ani tak o teorii, ale o „dokonalou metodu“, která je společná většině realizací na světě. Tvrdíme, že téměř každá realizace na světě je výsledkem „dokonalé metody“ = je jí Bůh? To je velmi sporné, protože Bůh je lidským výtvorem a jako každý takový výtvor je omezený svým lidským rámcem. Výjimky z této „dokonalé metody“ jsou drobnou vadou na kráse – „absolutní hodnoty“ a „absolutní metoda“ na světě neexistuje fyzicky, ale jen v teorii. Nelze též vyloučit, že celý tento náš spisek o hledání jednotné teorie světa je přežitkem přirozenosti a výrazem sebestřednosti lidské rasy. Pro ostatní realizace na světě (a třeba z jejich pohledu) toto bádání o jednotné teorii světa může být bezpředmětné, zavádějící a skutečnosti neodpovídající. Pokud se vrátíme k lidskému úhlu pohledu, tvrdíme, že lidské poznání počátku 21. století došlo k nejasné vizi světa, která jej vidí jako jednotný a spojený celek, kde je vše se vším provázáno, kde si je většina realizací podobná ve svém filozofickém základě. Někteří lidé mají tendenci tuto myšlenku rozvádět ještě do oblasti mystiky a astrologie, provázanosti našeho světa s vesmírem. Tím se zde nechceme zabývat z důvodu omezeného prostoru statě. Myslíme si tedy, že v dnešní době jsme na prahu poznání jednotné teorie světa blíže, než kdy jindy před tím v nám známé historii. Abychom přešli ke konkrétní charakteristice toho, co si představujeme pod takovou jednotnou teorií světa, můžeme říct následující. Jednotná teorie světa v našem pohledu předpokládá jistý filozofický základ, který je společný všem realizacím na světě. Základním motorem pro hledání takovéto teorie je přesvědčení, že na světě je více věcí všem realizacím společných než těch, které jsou odlišné; tímto motorem je i snaha připustit, že všechny realizace na světě jsou si bratry, že vycházejí z jednoho filozofického základu (nic nového pod sluncem, toto už tvrdili např. Tomáš Akvinský či Giordano Bruno). Zůstává otázkou, jestli jednotná teorie světa se má spatřovat jako myšlenka, fyzikální poučka, filozofické dogma či jiný specificky lidský výtvor. Myslíme si, že by bylo velmi nespravedlivé, kdyby v tomto ohledu převážilo lidské hledisko na úkor hledisek ostatních realizací na světě. Jedna z mála možností, jak se vyhnout tomuto dilematu jednotné teorie světa, která by odpovídala antropocentrickým tendencím, je uvažovat o jednotné teorii světa ne jako o (lidské) myšlence, ale jako o „dokonalé metodě“. Tímto nám odpadne hodně problémů spojených s omezeností lidského uvažování. Jak tedy podle nás může vypadat tato „dokonalá metoda“, která respektuje většinu realizací na světě, nejen lidský svět? Touto „dokonalou metodou“ budiž takový přístup ke světu, který neuznává žádné apriorní předinterpretace světa. „Dokonalou metodou“ je podle nás i co největší přitakání životu, existenci a přírodě ve všech jejich realizacích. K „dokonalé metodě“ též přistupuje velmi vřelý až neodlučitelný vztah ke skutečnosti a pravdě ve všech jejich realizacích – a odpor k zástupné skutečnosti a lži. Tato „dokonalá metoda“ je všeobjímající láskou, mírem, živoucí vřelostí, domovem, nenásilím všech vůči všem. Součástí „dokonalé metody“ budiž též naprostý klid a mír v duši a poznání, které není omezeno lidským rámcem. „Dokonalou metodou“ je poznání bratrství všech realizací na světě. Věříme, že existence „dokonalé metody“ může sblížit všechny realizace na světě v míru a lásce

pondělí 4. ledna 2010