Tuércele el cuello al cisne de engañoso plumaje
que da su nota blanca al azul de la fuente;
él pasea su gracia no más, pero no siente
el alma de las cosas ni la voz del paisaje.
Huye de toda forma y de todo lenguaje
que no vayan acordes con el ritmo latente
de la vida profunda. . .y adora intensamente
la vida, y que la vida comprenda tu homenaje.
Mira al sapiente búho cómo tiende las alas
desde el Olimpo, deja el regazo de Palas
y posa en aquel árbol el vuelo taciturno…
Él no tiene la gracia del cisne, mas su inquieta
pupila, que se clava en la sombra, interpreta
el misterioso libro del silencio nocturno.
http://www.poemasde.net/tuercele-el-cuello-al-cisne-enrique-gonzalez-martinez/
Enrique González Martínez: "Zakruť krkem labuti"
(Skryté stezky, 1911)
Zakruť krkem labuti proradného peří
která dává svou bělost modři pramene;
nosí pouze svůj půvab, nic víc, nevzpomene
neslyší duši věcí ani v hlas krajiny nevěří.
Uteč všem formám a všem jazykům
které se neshodují se skrytým rytmem
hlubokého života ..... a uctívej plným umem
život, a ať v životě je tvé pocty dům.
Podívej se na moudrou sovu jak roztahuje křídla
z Olympu a opouští klín Palas, moudrosti zřídla
a na tamten strom skládá svou peruť ticha ...
Ona nemá půvab labutě, ale její neklidná
panenka, která se zabodává do stínu, objevná
vykládá tajemnou knihu nočního ticha
(přeložil Tomáš Matras)
pátek 28. května 2010
úterý 25. května 2010
pondělí 24. května 2010
čtvrtek 20. května 2010
Salò aneb 120 dní Sodomy – obhajoba apokalypsy podle Pier Paola
Milý čtenáři, první věc, kterou bys měl vědět, je, že tento film není třeba vidět jednou, ale dvakrát nebo třikrát, nejlépe čtyřikrát, protože a právě proto, že tento film se netráví snadno. Je též velmi užitečné vědět, že kolem Tebe budou lidé, kteří Ti řeknou, že nesnáší všechny prasárny z filmu, a že toto vše je nechutné. Též by bylo dobré vědět, že se Ti budou mnozí snažit vnutit silný pocit studu, odporu a ponížení pro ty, kdo se na tento film dívají. Bude určitě hodně lidí, kteří Ti řeknou, že tento film je extrémně nevhodný pro Tvé oči, že se jedná o filmový odpad. Všechny tyto věci a možná ještě další, řeknou Ti, že je možné číst to samé v recenzích lidí, kteří si zaslouží Tvůj obdiv. Milý čtenáři, prosím Tě, neposlouchej, nebuď poslušný, odporuj…….a nakopej do zadku ty nejzarytější. A teď Ti povím proč.
Většina lidí na světě dává absolutní přednost tomu, jak co vypadá, image, a nemyslí na další možné významy toho, co vnímá a co prožívá. Toto se týká především našeho filmu, který v žádném případě nemůže být plně zkoumán, jestliže se zabýváme pouze tím, jak vypadá. Kdybychom udělali tuto chybu, museli bychom říct, že pasoliniovský pohled notně deformuje skutečnost, a že fašismus nebyl špatný, protože většina fašistů nebyli libertinové. Mohli bychom říct, že též vyprávěný příběh, umístěný do Republiky Salò, je málo pravděpodobný či nepravděpodobný. Ale všechny tyty výtky nejsou nic jiného, než triviální, naivní a nevhodné poznatky. Pier Paolo Pasolini nikdy nebyl tak naivní, aby si myslel, že jediná skutečnost je ta, kterou nám předvádí.
Když pomyslíme na „Trilogii života“, která předcházela našemu filmu, můžeme vidět jasný posun Pasoliniho poetiky k „větší transparentnosti“, „větší komunkatibilitě“, „přesnějšímu vnímání toho, co vidíme“, což je tendence, kterou vyjádřil již ve svých cenných esejích. Jestliže v „Trilogii života“ jsou chytrost, láska, sex, ideály, nová morálka a mladost výrazem života, v “Salò” všechny tyto prvky představují smrt, pomalou, trýznivou a plnou muk. Film je uspořádán, tak jako u Dantova Pekla, do kruhů – film je, kromě Předpeklí, představuje tři: Kruh Mánií, Kruh Sračky a Kruh Krve. Hlavní myšlenka filmu je jasná, dantovská: „Zanechte všech nadějí, vy, kteří vstupujete!“ Sexuální experiment 4 vládců Republiky Salò a jejich starých prostitutek s 9 chlapci a 9 dívkami začíná sepsáním „Pravidel“, která řídí vnitřní život velké vily – vězení pro vybranou mládež. Jeden z vládců v této souvislosti říká: „Pouze to, co je přemrštěné, je krásné.“ Ale film nepředstavuje pouze přemrštěnost, představuje chybění, smrt. Chybějící ideály, chybějící hodnoty, chybějící morálku, chybějící život, chybějící lásku, chybějící soucit. Smrt je spatřována v nevinnosti, v lásce, v sexu, v nahotě, v mániích a v bizarních sexuálních praktikách. Můžeme tedy říci, že přestože film představuje totální dekadenci, podporovanou kulturou, která předcházela druhou světovou válku, hlavní myšlenku autor schovává za toto hrůzostrašné představení.
Apokalypsa podle Pier Paola začíná již při sepisování „Pravidel“ 4-mi vládci ze Salò. Tato pravidla plně odráží naprosto chybějící respekt k člověku, lásce, nevinnosti, svobodě, atd. ze strany fašistických představitelů. Fašismus podle Pasoliniho je skutečnost jako negativ: to, co je v našem životě chváleno a blahoslaveno, je ve filmu ponižováno a zatraceno. Film nezakrývá představení obrovského zla, ale bez toho, aniž by se zaměřil na nepodstatné a triviální, prvoplánové detaily. Tato přehnaná představení ale znamenají přesný opak toho, co je ve filmu vidět. Jsem si jistý, že Pasolini chtěl podtrhnout právě ty hodnoty, které jsou přesně opačné těm, které ve filmu představil. Film zobrazuje zneužití nevinnosti, nahých těl, sexuálních orgánů, „normality“ – můžeme tedy říct, že toto zobrazení nemá za cíl vyvolat v nás potěšení z obscénnosti – cíl je přesně opačný – vzbudit lásku diváka k úplnému opaku: k lásce, k nevinnosti, k sexu mezi nevinnými, ke svobodě, k ideálům, k víře, k morálce, které by mohly zajistit důstojný život.
Alegorie fašismu ve filmu se ale nezastavuje tady. Pasolini často tvrdil, že fašismus je přítomný ve svých hlavních rysech také v moderní společnosti, a že moderní lidé se rozdělují na trapiče a trápené. Toto je hlavní myšlenka filmu autora, který se inspiroval Dantem a De Sadem. Vidíme Pasoliniho úplnou ztrátu iluzí, jeho „kosmický“ pesimismus, chybějící naději. Ve filozofických termínech autor dosáhl své hranice expresivity a koherence světonázoru. Film “Salò” tedy hovoří o smrti, která paradoxně vychází z přemíry života, jestliže je tento zneužit a znásilněn. Opakuji: všechno to, co v „Trilogii života“ je neoddiskutovatelným životním prvkem, v “Salò” se představuje jako atributy, které mohou být zneužity a které vedou k pomalé a nevyhnutelné smrti.
Stejně tak jako v Dantově Pekle, tak i v “Salò” není úniku, nelze uprchnout. Herečka, která hrála v roli Zumurrúd v „Kytici tisíce a jedné noci“, je zastřelena těsně po souloži s jedním z hlídačů ve velké vile. Osoby, které se vzepřely mučení, byly zabity. Pouze smrt je mohla vysvobodit ze strašného osudu velké vily. „Pravidla“ 4 vládců úplně mění přirozenost 18-ti chlapců a dívek, kteří se úplně stávají pouhými věcmi. Film se uzavírá nejsurovějším mučením a násilnou smrtí vybrané mládeže. Ptám se sebe, pokud by Pasolini býval mohl natočit další film po “Salò”, co by asi býval natočil? Pokud by Pasolini býval chtěl pokračovat v efektivním šíření jeho extrémních konceptů o společnosti a současném světě (jak například činil ve svých ceněných sbírkách esejů „Korzárské spisy“ a „Luteránské listy“), co a jak by nám býval řekl, jak by nám vše předestřel?
středa 19. května 2010
pondělí 10. května 2010
Jak byl pravděpodobně zavražděn P. P. Pasolini
Rád bych poděkoval lidem jako Silvio Parrello, Guidu Calvi, Sergio Citti a Pino Pelosi za jejich svědectví, která jsou základem tohoto textu, který uvádí nejvýznamnější známé skutečnosti k 10.5. 2010. Květen 2010 přinesl další významnou novinku: Francesco Minisci vede při římské prokuratuře oficiálně vyšetřování smrti Piera Paola Pasoliniho. Co však již víme neoficiálně z různých svědectví, která římská prokuratura dříve či později potvrdí oficiálně? Pojďme se podívat na známé skutečnosti ohledně vraždy Piera Paola Pasoliniho a co jí bezprostředně předcházelo. Nechávám záměrně stranou hypotézy, kdo všechno měl zájem na tom, aby byl Pasolini zavražděn a proč.
Osudné noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 těsně předcházela krádež několika svitků filmu „Salò aneb 120 dní Sodomy“ Piera Paola Pasoliniho z římských ateliérů Cinecittà. Autor tyto svitky hledal a dosti pravděpodobně jeho setkání s dávným známým Pinem Pelosim před římským nádražím Termini v noci 1. listopadu 1975 nebylo náhodné. Jednak sexuální vztahy Pasoliniho a Pelosiho byly četné a zadruhé Pelosi pravděpodobně Pasolinimu navrhl, že kromě sexu mu může i zprostředkovat schůzku s lidmi, kteří by autorovi vrátili ukradené svitky jeho posledního filmu. Toto by vysvětlilo, proč se oba rozhodli jet přes celý Řím dalekou cestu až do Idroscalo di Ostia, pokud by šlo jen o sex, ten se mohl odbýt kdekoliv jinde a na vhodných místech, které nebyly tak daleko, jako je Ostia od nádraží Termini.
K Pasoliniho Alfě Romeo, kde cestoval tehdy sedmnáctiletý Pino Pelosi, se přidružila jiná Alfa Romeo s asi 4 – 5 lidmi, mezi nimiž jsou bratři Franco a Giuseppe Borsellino a též Giuseppe Mastini řečený Johnny Cikán. Obě auta dojely na téměř opuštěné místo v Idroscalo di Ostia. Z druhé Alfy Romeo vyšla celá posádka, 4 – 5 lidí, kteří násilím vytáhli Pasoliniho z auta, dovlekli ho k nedalekému drátěnému plotu a začali autora mlátit pěstmi a holemi. Pino Pelosi se od místa masakru vzdálil. Celou scénu z povzdálí sleduje jeden místní rybář, který má chatrč opodál. Pasolini křičí bolestí a najednou utichá, předstírá, že je dobit. Čtveřice či pětice agresorů odchází z místa napadení, Pasolini si svléká košili a utírá si krev z obličeje. Autor se snaží utéct z místa činu, nicméně útočníci Pasoliniho dobíhají, sráží ho k zemi a dále mlátí. Pak nastupují do své Alfy Romeo a s rozsvícenými světly Pasoliniho srazí a pak několikrát autora přejedou sem a tam. Zdrcený Pino Pelosi, který se celého masakru nezúčastnil – důkazem bylo i jeho šatstvo, nepotřísněné krví , ale vše viděl z povzdálí, zřejmě vyslechl výhrůžky, že když nebude svědčit proti sobě, bude zabit. Pino Pelosi nastoupil do Pasoliniho Alfy Romeo a odjel pryč, byl chycen a legitimován náhodnou policejní hlídkou, která zjistila, že auto je kradené. Později se Pino Pelosi přiznal k napadení zabití Piera Paola Pasoliniho. Autorova Alfa Romeo byla jako předmět doličný vraždy ponechána na dvoře a na dešti několik dní. Druhá Alfa Romeo 4 – 5ti útočníků, kteří Pasoliniho zavraždili, odjela do zóny Portuense k opraváři Marcello S., který odmítá toto zakrvácené auto opravit. Útočníci pak přejeli do zóny Monteverde k opraváři Antonio Pinna, který auto přijme a opraví. Antonio Pinna ovšem zmizel beze stopy v únoru 1976.
Nevylučuji, že díky novému vyšetřování případu smrti Piera Paola Pasoliniho k těmto informacím přibudou další, konkrétnější a oficiální. Tento souhrn, který byl možný pouze díky laskavé péči serveru www.pasolini.net, věnované publikování různých svědectví a důležitých zjištění, které během 35 let od autorovy smrti shromáždila kurátorka těchto stránek Angela Molteni. Prosím všechny české čtenáře stránek www.pasolini.net o shovívavost, pokusím se přinášet nové relevantní údaje hned, jak to bude možné. V mezidobí je možné sledovat bohaté aktualizace těchto stránek v italštině, které přináší velmi cenné podrobnosti k případu smrti autora a k případu ztracené kapitoly 21 „Blesky nad ENI“ jeho nedokončeného románu Nafta. Obě dvě kauzy jsou velmi ožehavým tématem v současné Itálii, těmito událostmi se zabývají téměř denně všechna hlavní italská média, televizi nevyjímaje.
Osudné noci mezi 1. a 2. listopadem 1975 těsně předcházela krádež několika svitků filmu „Salò aneb 120 dní Sodomy“ Piera Paola Pasoliniho z římských ateliérů Cinecittà. Autor tyto svitky hledal a dosti pravděpodobně jeho setkání s dávným známým Pinem Pelosim před římským nádražím Termini v noci 1. listopadu 1975 nebylo náhodné. Jednak sexuální vztahy Pasoliniho a Pelosiho byly četné a zadruhé Pelosi pravděpodobně Pasolinimu navrhl, že kromě sexu mu může i zprostředkovat schůzku s lidmi, kteří by autorovi vrátili ukradené svitky jeho posledního filmu. Toto by vysvětlilo, proč se oba rozhodli jet přes celý Řím dalekou cestu až do Idroscalo di Ostia, pokud by šlo jen o sex, ten se mohl odbýt kdekoliv jinde a na vhodných místech, které nebyly tak daleko, jako je Ostia od nádraží Termini.
K Pasoliniho Alfě Romeo, kde cestoval tehdy sedmnáctiletý Pino Pelosi, se přidružila jiná Alfa Romeo s asi 4 – 5 lidmi, mezi nimiž jsou bratři Franco a Giuseppe Borsellino a též Giuseppe Mastini řečený Johnny Cikán. Obě auta dojely na téměř opuštěné místo v Idroscalo di Ostia. Z druhé Alfy Romeo vyšla celá posádka, 4 – 5 lidí, kteří násilím vytáhli Pasoliniho z auta, dovlekli ho k nedalekému drátěnému plotu a začali autora mlátit pěstmi a holemi. Pino Pelosi se od místa masakru vzdálil. Celou scénu z povzdálí sleduje jeden místní rybář, který má chatrč opodál. Pasolini křičí bolestí a najednou utichá, předstírá, že je dobit. Čtveřice či pětice agresorů odchází z místa napadení, Pasolini si svléká košili a utírá si krev z obličeje. Autor se snaží utéct z místa činu, nicméně útočníci Pasoliniho dobíhají, sráží ho k zemi a dále mlátí. Pak nastupují do své Alfy Romeo a s rozsvícenými světly Pasoliniho srazí a pak několikrát autora přejedou sem a tam. Zdrcený Pino Pelosi, který se celého masakru nezúčastnil – důkazem bylo i jeho šatstvo, nepotřísněné krví , ale vše viděl z povzdálí, zřejmě vyslechl výhrůžky, že když nebude svědčit proti sobě, bude zabit. Pino Pelosi nastoupil do Pasoliniho Alfy Romeo a odjel pryč, byl chycen a legitimován náhodnou policejní hlídkou, která zjistila, že auto je kradené. Později se Pino Pelosi přiznal k napadení zabití Piera Paola Pasoliniho. Autorova Alfa Romeo byla jako předmět doličný vraždy ponechána na dvoře a na dešti několik dní. Druhá Alfa Romeo 4 – 5ti útočníků, kteří Pasoliniho zavraždili, odjela do zóny Portuense k opraváři Marcello S., který odmítá toto zakrvácené auto opravit. Útočníci pak přejeli do zóny Monteverde k opraváři Antonio Pinna, který auto přijme a opraví. Antonio Pinna ovšem zmizel beze stopy v únoru 1976.
Nevylučuji, že díky novému vyšetřování případu smrti Piera Paola Pasoliniho k těmto informacím přibudou další, konkrétnější a oficiální. Tento souhrn, který byl možný pouze díky laskavé péči serveru www.pasolini.net, věnované publikování různých svědectví a důležitých zjištění, které během 35 let od autorovy smrti shromáždila kurátorka těchto stránek Angela Molteni. Prosím všechny české čtenáře stránek www.pasolini.net o shovívavost, pokusím se přinášet nové relevantní údaje hned, jak to bude možné. V mezidobí je možné sledovat bohaté aktualizace těchto stránek v italštině, které přináší velmi cenné podrobnosti k případu smrti autora a k případu ztracené kapitoly 21 „Blesky nad ENI“ jeho nedokončeného románu Nafta. Obě dvě kauzy jsou velmi ožehavým tématem v současné Itálii, těmito událostmi se zabývají téměř denně všechna hlavní italská média, televizi nevyjímaje.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)