BURRASCACIELOS: září 2010

V neděli 19.9. t.r. mohli noční diváci italské veřejnoprávní televize RAI 1 sledovat speciální vydání TG1 – RAICINEMA “Nero petrolio” (Černá nafta), mapující vztah významných Italů k ropě ve 20. století a důsledky jejich nonkonformní činnosti v této oblasti. Dokument, který natočil Roberto Olla, byl vysílán mezi 23.30 a 0.30 nad ránem, což nepřekvapí u tak ožehavého tématu, jako je vztah ropy a významných italských činitelů v pohnuté historii italského 20. století. V této pozdní hodině nás ještě méně překvapí, že jedním z hlavních témat byla smrt Piera Paola Pasoliniho v souvislosti s jeho nedokončeným kontroverzním románem “Petrolio” (Nafta). Režiséru Robertu Ollovi se podařilo na relativně nevelký prostor jedné vysílací hodiny soustředit velmi zajímavý dobový i současný filmový materiál, který významně podpořil komentáře k hlavnímu tématu dokumentu: vztahu Giacoma Matteottiho, Enrica Matteiho, Maura De Maura a Piera Paola Pasoliniho k italské ropě a důsledky jejich výzkumů a postojů. Na první pohled se nám může zdát, že se jedná o velmi vzdálené postavy v čase a prostoru italského 20. století, ale zdání klame. Vyšetřování přivedlo Roberta Ollu k závěru podloženému fakty, že těmto pánům byl právě osudný jejich vztah k mocenským bojům o ropu. Tahanice o moc v oblasti těžby ropy v italských koloniích v Lybii byly osudné významnému opozičnímu politikovi Giacomovi Matteottimu, který odhalil korupční praktiky poslední ze “sedmi sester”, velkých naftařských firem, fy Sinclair vůči Mussoliniho fašistické moci. Giacomo Matteotti byl zavražděn chicagským gangsterem Amerigem Duminim v roce 1924. Později, v šedesátých letech, se zájem Enrica Matteiho, zakladatele italského ropného koncernu ENI, přesunul k zachování nezávislosti této italské společnosti na velkých amerických ropných koncernech. Enrico Mattei zemřel při bombovém útoku na letadlo, ve kterém cestoval, v roce 1962. Novinář, který vyšetřoval havárii Matteiho letadla, Mauro De Mauro, byl v roce 1970 na své cestě na Sicílii, během které zkoumal poslední dny Enrica Matteiho, rovněž zavražděn. Posledním v řadě je v „Nero petrolio“ zmiňován Pier Paolo Pasolini. Tento autor již 14. listopadu 1974 ve svém proslulém eseji, uveřejněném v deníku Corriere della sera “Io so.” (Já vím), naznačil, že zná řadu jmen lidí, kteří se schovávali za bombovými útoky v Itálii, za únosy osob a za stále intenzivnějším prorůstáním ekonomické a politické moci. Pasolini se v závěru života rozhodl sepsat investigativní román “Petrolio” (Nafta), kterým by pro italskou veřejnost nastavil zrcadlo čachrům a mocenským půtkám o vliv nad italskou ropou v 50. – 70. letech 20. toletí. Aniž bychom chtěli upřednostňovat jen tento motiv vraždy, i Pasolini byl, jak víme, brutálně zavražděn v roce 1975. V dokumentu “Nero petrolio” vystupují velmi významní svědci v těchto případech, jmenujme kriminoložku Simonu Ruffini, historika Maura Canaliho, Pasoliniho bratrance Guida Mazzona, básníka Gianniho D’Eliu, advokáta Stefana Maccioniho, soudce Vincenza Caliu a další. Celý dokument lze shlédnout na této internetové adrese:

http://www.tg1.rai.it/dl/tg1/2010/rubriche/ContentItem-9b79c397-b248-4c03-a297-68b4b666e0a5.html