středa 29. června 2011
pátek 3. června 2011
Mikroúvaha.......ještě před víkendem.
Drazí,
říkáme naší době cynická, bezbožná, bezpáteřní a doba "tekutých časů" (dle Baumanna). Já si ale spíše myslím, že je to doba, ve které jsme donuceni věřit bez toho, aniž bychom ověřovali..........jsme donuceni se rozhodovat na základě manipulací, propagandy a ideologie a ne na základě objektivní informace. Naše postavení na světě je z větší části tím, co někteří nazývají "společností spektáklu" (dle Deborda), jevem, kdy pouze skutečnosti projevené navenek jsou brány v potaz, aniž bychom se zabývali podstatou těchto "externalizovaných jevů" a vypouštíme zcela vnitřní život živých tvorů. Jako bychom ten "jungovský ledovec" vědomí a nevědomí ještě více zkrouhávali na malý ostrůvek zástupné skutečnosti, který stojí na obrovském ledovci zbytku skutečnosti, která je z virtuality (pro většinovou společnost té jediné skutečné) všemožně vytlačována a jejíž existence je svorně popírána.
Nezabíjí a neparalyzuje nás pouze uměle šířený strach ze "španělských okurek", "prasečí chřipky", "terorismu", "nezaměstnanosti" a tak dále, ale zejména naše nejistota, která má existenciální základ. Jsme hnáni jako prasata úzkými uličkami rychlým tempem naším životem, okolní svět se nám snaží všemožně zamlžit a znesnadnit výhled a orientaci, přecpává nás "informacemi" (často pokleslé kvality), "uměním" (viz Orwellovo "prolefeed", tedy výplňovým brakem pro nejnižší vrstvy, pro ty reálně "neexistující", "tele-vizí"), "falešnými iluzemi" (uměle nafouklými informačními bublinami), tedy krátce řečeno haraburdím a odpadky různých rovin v různých podobách, materiálních i abstraktních. Kdo nestačí "běžet s lidstvem" jeho tempem a upadne, je nemilosrdně ušlapán davem. Lidská práva poslední dobou připomínají právě spíše toto právo "někoho ušlapat".
Druhým smrtelným nebezpečím současného člověka je pro mě cenzura, nejvíce z ní snad autocenzura, která je motivována "ideologickými předinterpretacemi" světa. Tato autocenzura je o to horší, že jí nelze detekovat, protože je nám vštěpována jako "objektivní obraz světa". Naše soukromá autocenzura, která respektuje všechny kánony postmoderní společnosti, je klecí, ze které není úniku, protože je spojena s naší perspektivou smysluplného přežívání na tomto světě. Změnit od základu naše vnímání skutečnosti a kategorie, které jsme si na základě různých ideologií (a ne objektivních informací) od útlého dětství o světě vytvářeli, není snadné. Za tohoto stavu není v postmoderní společnosti zapotřebí klasického typu cenzury, protože současný člověk ví či vycítí, co je tabu v nominálně demokratické společnosti......
Co nám tedy, chvíli před víkendem, zbývá? Věřit, věřit v naši skromnost, věřit v zdravý selský rozum (ale ne moc) a hlavně nevěřit "společnosti spektáklu", kde virtuální (neskutečné) charakteristiky znamenají o hodně více, než prostá (šedivá) skutečnost.
Já například věřím, že prožiji se svými dětmi a se svou ženou krásný víkend a udělám pro to vše...........a co vy?
Moc zdravím,
TIMONEL
říkáme naší době cynická, bezbožná, bezpáteřní a doba "tekutých časů" (dle Baumanna). Já si ale spíše myslím, že je to doba, ve které jsme donuceni věřit bez toho, aniž bychom ověřovali..........jsme donuceni se rozhodovat na základě manipulací, propagandy a ideologie a ne na základě objektivní informace. Naše postavení na světě je z větší části tím, co někteří nazývají "společností spektáklu" (dle Deborda), jevem, kdy pouze skutečnosti projevené navenek jsou brány v potaz, aniž bychom se zabývali podstatou těchto "externalizovaných jevů" a vypouštíme zcela vnitřní život živých tvorů. Jako bychom ten "jungovský ledovec" vědomí a nevědomí ještě více zkrouhávali na malý ostrůvek zástupné skutečnosti, který stojí na obrovském ledovci zbytku skutečnosti, která je z virtuality (pro většinovou společnost té jediné skutečné) všemožně vytlačována a jejíž existence je svorně popírána.
Nezabíjí a neparalyzuje nás pouze uměle šířený strach ze "španělských okurek", "prasečí chřipky", "terorismu", "nezaměstnanosti" a tak dále, ale zejména naše nejistota, která má existenciální základ. Jsme hnáni jako prasata úzkými uličkami rychlým tempem naším životem, okolní svět se nám snaží všemožně zamlžit a znesnadnit výhled a orientaci, přecpává nás "informacemi" (často pokleslé kvality), "uměním" (viz Orwellovo "prolefeed", tedy výplňovým brakem pro nejnižší vrstvy, pro ty reálně "neexistující", "tele-vizí"), "falešnými iluzemi" (uměle nafouklými informačními bublinami), tedy krátce řečeno haraburdím a odpadky různých rovin v různých podobách, materiálních i abstraktních. Kdo nestačí "běžet s lidstvem" jeho tempem a upadne, je nemilosrdně ušlapán davem. Lidská práva poslední dobou připomínají právě spíše toto právo "někoho ušlapat".
Druhým smrtelným nebezpečím současného člověka je pro mě cenzura, nejvíce z ní snad autocenzura, která je motivována "ideologickými předinterpretacemi" světa. Tato autocenzura je o to horší, že jí nelze detekovat, protože je nám vštěpována jako "objektivní obraz světa". Naše soukromá autocenzura, která respektuje všechny kánony postmoderní společnosti, je klecí, ze které není úniku, protože je spojena s naší perspektivou smysluplného přežívání na tomto světě. Změnit od základu naše vnímání skutečnosti a kategorie, které jsme si na základě různých ideologií (a ne objektivních informací) od útlého dětství o světě vytvářeli, není snadné. Za tohoto stavu není v postmoderní společnosti zapotřebí klasického typu cenzury, protože současný člověk ví či vycítí, co je tabu v nominálně demokratické společnosti......
Co nám tedy, chvíli před víkendem, zbývá? Věřit, věřit v naši skromnost, věřit v zdravý selský rozum (ale ne moc) a hlavně nevěřit "společnosti spektáklu", kde virtuální (neskutečné) charakteristiky znamenají o hodně více, než prostá (šedivá) skutečnost.
Já například věřím, že prožiji se svými dětmi a se svou ženou krásný víkend a udělám pro to vše...........a co vy?
Moc zdravím,
TIMONEL
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)