Robert Bird: "Andrej Rublev"

Pro nás je Rublevův příběh ve skutečnosti příběhem "naučeného" či osvojeného přístupu, který shoří v atmosféře živoucí reality, aby posléze znovu povstal z popela jako čerstvá a nově objevená pravda. (str. 10) Pochybně vyhlížející andělé navíc naznačují, že by v ní divák neměl vidět autentickou spirituální vizi, ale spíš zkoušku různých výrazových modelů, které musejí nejprve shořet ve vizuálních prožitcích malíře ikon, aby z nich mohl povstat skutečný obraz. Filmař, stejně jako malíř ikon, nemůže prostě jen kopírovat modely, musí je prožívat jako vlastní život a testovat na nich své vidění, aby se nakonec v jejich stopách mohl vynořit skutečný obraz. (str. 84) Florenskij tvrdil, že ikona vyžaduje aktivního diváka, který si, stejně jako Foma, přetvoří nespojitý obraz do smysluplného příběhu. Sám toto tvrzení dával do souvislosti s možnostmi filmové montáže, která může od diváka "vyžadovat maximální duševní úsilí, protože celkové sdělení bude přístupné pouze duševnímu pohledu a nikoli pohledu smyslovému." I pro Tarkovského je film jako ikona, neboť dokáže vycvičit oko k tomu, aby vidělo neviditelné. Jen v tomto případě je tím neviditelným sama ikona, zahalená dějinami a kulturní zapomnětlivostí. (str. 92) Pro Florenského je ikona momentkou Apokalypsy. Za svou pravdu nevděčí zručnosti umělce, ale ucelenosti reality, kterou zobrazuje, reality obsahující veškerý čas, veškerý prostor, veškeré lidské konání i hříchy. Směřuje divákův pohled k věčnosti - nikoli kamsi do vzdálené budoucnosti, ale do srdce dneška. (str. 93) Film neproniká k věčnému klidu ani k transcendentální pravdě. Zůstává svázán časem a omezenou - ač svobodnou - perspektivou kamery. Je to však čas, z něhož se rodí věčnost, prázdnota, z níž se zrodí význam, a fikce, z níž se zrodí ikona. (str. 94)