pátek 11. března 2011

Tao-Te-Ťing – Kniha o Tao a Cestě ke Ctnosti

Převod a komentáře: Jos. A. Zentrich (2007)
(E-mail: Centricus1@centrum.cz)

TAO – o kterém lze hovořit –
nemůže být to pravé,
věčně neměnné TAO !

Jméno, které lze vyslovit,
nemůže mít
věčně neměnnou hodnotu !

To, co je beze jména
stojí na počátku,
to, co jméno už má
je matkou Stvoření !

Proto ten, kdo nechová žádné přání,
může proniknout
až do srdce Tajemství…
Kdo je ale přání pln,
pouze klouže po povrchu věcí.

Dvé možností pochází ze stejného –
a tím je mystérium prvopočátku
Počátek počátku –
toť hlubina všech tajemství !

Chceme-li poznat krásu –
musíme poznat i ošklivost.

Chceme-li poznat dobro –
musíme poznat i to zlé.

Bytí se znebytí rodí
obtížné přecházívá ve snadné,
krátké se prodlužuje.

Vysoké se sklání knízkému,
tóny vytváří harmonii,
následné směřuje za předcházejícím.

Tak vědoucí zasahuje nekonáním,
a namísto slov
dává poučení svým příkladem.

Tak věci samy vznikají,
úkoly jsou plněny bez lpění –
a úspěchy nejsou potom na ničem závislé !

Kde není lpění, ani závislostí,
tam nemohou hrozit žádné ztráty.

Nevychvalujme nedostupné –
a lidé přestanou krást !

Proto – až budou u vlády vědoucí –
bude mysl zbavována zbytečných tužeb –
a srdce bude naplňováno soucítěním !
Bude oslabována ctižádostivost –
a tím posilován charakter !

TAO připomíná cestu vody,
protože voda je dokonalá –
a prospívá všem,
aniž by s kým zápasila.
Spokojí se i s místy,
na kterých člověk přichází
ku zmaru –
a tím se blíží TAO

Loukotě, spojené v jedno –
dávají kolo,
ale teprve prázdný otvor pro hřídel,
dává kolu smysl.

Z hlíny lze vytvořit krásné nádoby,
ale teprve prázdnota jejich vnitřku –
jim dává smysl.

Postaví se dům,
ale teprve prázdnota jeho oken a dvéří,
jej činí obyvatelným.

Tak v plnosti,
která vlastně věci vytváří,
spočívá prospěšnost –
a v prázdnotě, která vlastně není –
spočívá smysl a užitečnost věcí …

Přílišná barevnost je na újmu vidění celku,
hlasitá hudba brání poslechu jednotlivých tónů,
přílišné labužnictví po čase otupuje chuť…

Lovecké zážitky a požitek z dostihů –
to vše je vzrušující !
Touha po zlatě a po moci –
dříve či později vedou do záhuby.

Proto se vědoucí
přednostně zabývá svým nitrem –
a nedbá na dráždivé jitření smyslů…


Když člověk stoupá, je zneklidněn.
Když klesá dolů, je také zneklidněn
Proto přízeň i nepřízeň –
přinášejí stejný neklid.

Kdo chrání v sobě TAO –
netouží po naplňování.
A právě proto,
že není nikdy zcela plný,
může stále vstřebávat
nové a nové poznání,
bez obav, že nádoba někdy přeteče…

Byli mocní vládci –
a lidé téměř nevěděli že jsou.
Byli menší vládci –
a lidé je ctili a milovali.
ještě menších vládců
se lidé báli –
a ty docela maličké neměli rádi.

Kde je opuštěna duchovní cesta,
objevuje se touha po lidumilnosti a spravedlnosti.

Kde vládne rozum a vychytralost,
objevuje se faleš a farizejství.

Kde jsou narušeny mezilidské vztahy,
objevuje se touha po synovské úctě
a bratrské lásce.

Kde je země v chaosu a nepořádku,
objevuje se touha
po vzorných službách vlasti.

Odložme učenost a marné vědomosti –
naše prospěšnost bližním
bude stonásobně vyšší.

Odložme nadřazenost,
odhoďme stálé přikazování –
a lidé se stanou opět
laskavými a vstřícnými.

Odložme vychytralost a ziskuchtivost -
a lidé přestanou loupit a krást.
Kdyby vládcové byli moudří,
tyto svízele by byly minulostí.

Lidem je zapotřebí poskytnout ideu
ku které by se mohli přimknout –
jednoduchost, prostotu a všestrannost –
tím bude umenšena přebujelá žádostivost !

Kdo stojí na špičkách,
bude brzy vrávorat.
Kdo příliš spěchá,
bude brzy unaven.
Kdo chce být obdivován,
bude zářit jen krátkou chvíli.

Kdo chce vynikat ve všem,
dříve či později neuspěje.
kdo je pyšný na své dílo
nevybuduje trvalé hodnoty.

Vědoucí umí v sobě udržet
správný poměr prvků
mužského a ženského prvku,
harmonický poměr yang a yin,
které se v něm vzájemně prolínají,
jako v přírodě a vůbec ve vesmíru

Harmonická rovnováha jej navrací
k prapůvodnímu stavu pití –
a vede jej,
aby se stále znovu a znovu
zbavoval nánosů a nečistot
z vnějšího světa.

Vědoucí se umí ztišit,
ponořit se do sebe
a v klidu posuzovat
své názory a činy.

Uchyluje se do ústraní,
aby se tu zbavil nadbytku
a nabral nových sil.
Jenom ten, kdo je prázdný,
může znovu přijímat.

Poznání druhých – vyžaduje důvtip.
Poznání sebe však vyžaduje moudrost.

K ovládnutí lidí nám stačí moc,
k ovládnutí sebe však potřebujeme
opravdovou sílu.

kdo pochopil TAO, jeví se světu jako pošetilý,
kdo jde vstříc TAO, jeví se světu, jako by ustupoval,
kdo jde pevně podle TAO, jeví se světu, jako by bloudil

Skutečná cesta k Ctnosti se podobá prázdnému údolí.
Skutečná vzdělanost jeví se jako neúplná.
Skutečný charakter jeví se jako chatrný.

Nejvyšší dokonalost se jeví jako nevyzpytatelná,
ale působí stále !
Nejvyšší naplnění de jeví jako poloprázdné –
ale jeho působení je nevyčerpatelné.
nejvyšší přímost se může jevit jako přihrbení,
nejvyšší obratnost se může jevit nemotorně,
nejvyšší dar výřečnosti, se může jevit
jako šlapání si po jazyku…

Čilost překonává chlad,
klid překonává žár.

Mírumilovnost a klid přinášejí vyrovnanost
a obnovují Řád…

Je možno poznat svět –
aniž bychom opustili svůj dům.
Je možno poznat TAO nebes,
aniž bychom pohlédli vzhůru !

Čím dále se budeme plahočit,
tím méně užitečného budeme poznávat.

Proto vědoucí – poznává bez cestování
- vidí bez rozhlížení
- dokončuje bez zasahování…

Se zrozením přicházíme,
abychom se smrtí zase odešli.
Třetinu vyměřeného času dospíváme.
Třetinu času prožíváme v dospělosti –
a třetinu času stárneme ku smrti.

Proč tomu tak je ?
Protože příliš lpíme na pozemském životě
a chceme si jen užívat.

Kdo ví – mluví málo.
Kdo mluví hodně – neví !

Uzavírat všechny průduchy před přáními.
zamykat všechny brány před vášněmi,
otupovat všechny ostří před marnými snahami,
rozmotávat všechny uzly zmatků.

Tlumit svůj lesk,
zmenšit se v prachové zrnko –
to je, čemu se říká – tajemná harmonie.

Skutečnou harmonii nenaruší:
pochlebování, ani zlovůle –
zisk ani ztráta –
vysoké pocty, ani kruté ponížení.

Proto jde o největší sílu pod nebesy.

K ovládání říše slouží zákony.
K válčení je zapotřebí strategie a taktika –
avšak dobýt světa lze i nezasahováním !

Jak mohu vědět, že je to opravdu tak ?

Čím více je zákonů a nařízení –
tím lépe se daří zločinu a podvodům !

Čím více je lepších a účinnějších zbraní –
tím více poteče krve !

Čím máme větší dovednost a možnosti –
tím záludnější věci vznikají !

Čím více je zákazů a tresty drakonicky rostou –
tím je více lupičů !

proto vědoucí praví:

nebudu zasahovat – a lidé se změní sami,
setrvám v klidu – a lidé se ukázní
zůstanu nečinný – a lidé budou bohatnout
budu bez přání – a lidé se navrátí k prostotě…

Velká říše,
která se bude umět oprostit od pýchy,
bude pupkem světa
a neutuchající plodivou silou.

Ženský element vítězí nad mužským
svým klidem,
který mu dává poloha „dole.“

Tak i velká říše, která se umí sklonit –
a malá říše, která umí žít v pokoře,
žijí v harmonii –
a obě tím získávají

Velká říše získává tím,
že se umí sklonit –
a malá říše získává také tím,
že se umí sklonit.
Obě říše tak jsou „dole“ –
a obě tím získávají.

Vše, co velká říše potřebuje je –
uživit velký počet lidí.
Vše, co malá říše potřebuje je –
umět zapojit své lidi
do práce na větším území.

Oba tím získávají,
ale ten větší
se musí umět
držet se trochu zpátky…

Jednej bez zasahování,
uskutečňuj bez vměšování –
a vychutnávej i to, co je bez chuti.

Povšimni si, že v malém se skrývá velké,
ve slabším pak silné.
Bezpráví splácej velkorysou sptavedlností.

Potlačuj strasti v zárodku –
a složité situace řeš,
pokud jsou jednoduché !
Velké problémy lze snadno vyřešit,
když se budeme
věnovat jejich malým počátkům

Proto vědoucí nejde
do řešení velkých problému,
pokud ví,
že se s nimi nebude moci vypořádat !

Uvědomovat si vlastní nevědomost –
je moudré.
Považovat však svou nevědomost za poznání –
je pošetilé.

Pouze ten, kdo nahlédá své chyby –
se jich může zbavit !
Vědoucí se umí zbavit svých chyb,
protože je vnímá jako chyby.

Ostatně proto je vlastně vědoucím …

Když se lidé přestanou bát smrti,
nemá smyslu je smrtí strašit.
Kdyby lidé měli strach před smrtí,
porušovali by zákony –
a mohli by být trestáni, ba i popravováni.

Když člověk žije – je měkký a vláčný.
Když zemře – je tvrdý a toporný.
Také živé rostliny jsou měkké a vláčné –
a když umírají, vadnou a usychají.

Měkkost a vláčnost proto patří k životu,
tvrdost a topornost do společenství smrti.

Proto tvrdě zasahující armády
nakonec neujdou rozprášení –
a suchý strom podlehne sekyře.

Silné, tvrdé, pevné – posléze padne.
Měkké, skromné a vláčné je povýšeno.

Celý vesmír se skládá z cyklů
a neustálého přelévání sil.
Yang přechází v yin,
a mnoho yinu je vlastně yang
a mnoho yangu je vlastně yin.

Mezi oběma krajnostmi
panuje neustále spojitost –
jako mezi lukem a tětivou.
Cestou nebes jest –
vyrovnávat nadbytek i nedostatek

Ze všech věcí pod sluncem,
nejslabší a nejpoddajnější je voda.
Avšak zároveň není ničeho,
co by jí odolalo.

Je bezpochyby, že slabé a poddajné,
může zvítězit nad tvrdým a silným.
Všichni to vědí,
ale mnozí na to nedbají.

Proto vědoucí říká:
ústupností lze zlomit odpor,
jemností lze překonat překážky –
a tím se podobat vodě !

Kdo umí na sebe vzít
poklesky a neštěstí země –
může být pravým vladařem,
aniž by se musel bát úkladů
a zlovolné nepřejícnosti.

Taková je pravda,
i když její slova
zdánlivě nedávají smysl…

Pravdivá slova nebývají líbivá,
líbivá slova nebývají pravdivá.

Co je dobré, nepotřebuje obhajobu,
co potřebuje obhajobu, není dobré.

Vědoucí nepotřebuje učenost.
Kdo potřebuje učenost – neví.

Vědoucí nehromadí – ani majetek, ani pocty.
Vědoucí se nerozpakuje dávat –
pracuje neúnavně pro druhé –
proto se mu hodně vrací.

Takové je TAO mudřecovo,
takové je TAO cesty TE:
každému pomáhat, nikomu neškodit,
to je wú-wei1) – bez vzájemného soupeření …

1) wú-wei = staročínský princip „konání nekonáním“, nečinností…

zdroj: http://astro.wendys.cz/tao.php

Žádné komentáře: