Značně městem jaksi otráven začínám být nevrlý
na pomoc volám a klátím se
jak očistit se jen rukama jako bych prádlo váchal
z hloubi pustin volám „Já vrátím se!“
Danta jsem opustil v lese a dále pokračuji sám
sňatek s přírodou mi úplně postačí
les odrazem duše mé a cesta k pláni nadechnutí
ta cesta má však není marné volání!
Do míst těch došel bych klidně poslepu
a srdce které se nemýlí
bez obav na dveře staré známé zaklepu
když se otevřou
má náruč se s tou druhou mojí spojí
Ta věčná touha lásko nebýt sám
ale sám si stát při svém jmění
Bohu nechám rád – ať mění!
ještě pár věrných přátel mám:
láska – příroda – cesta – snění!
(7/1/2012)
Žádné komentáře:
Okomentovat