Tuércele el cuello al cisne de engañoso plumaje
que da su nota blanca al azul de la fuente;
él pasea su gracia no más, pero no siente
el alma de las cosas ni la voz del paisaje.
Huye de toda forma y de todo lenguaje
que no vayan acordes con el ritmo latente
de la vida profunda. . .y adora intensamente
la vida, y que la vida comprenda tu homenaje.
Mira al sapiente búho cómo tiende las alas
desde el Olimpo, deja el regazo de Palas
y posa en aquel árbol el vuelo taciturno…
Él no tiene la gracia del cisne, mas su inquieta
pupila, que se clava en la sombra, interpreta
el misterioso libro del silencio nocturno.
http://www.poemasde.net/tuercele-el-cuello-al-cisne-enrique-gonzalez-martinez/
Enrique González Martínez: "Zakruť krkem labuti"
(Skryté stezky, 1911)
Zakruť krkem labuti proradného peří
která dává svou bělost modři pramene;
nosí pouze svůj půvab, nic víc, nevzpomene
neslyší duši věcí ani v hlas krajiny nevěří.
Uteč všem formám a všem jazykům
které se neshodují se skrytým rytmem
hlubokého života ..... a uctívej plným umem
život, a ať v životě je tvé pocty dům.
Podívej se na moudrou sovu jak roztahuje křídla
z Olympu a opouští klín Palas, moudrosti zřídla
a na tamten strom skládá svou peruť ticha ...
Ona nemá půvab labutě, ale její neklidná
panenka, která se zabodává do stínu, objevná
vykládá tajemnou knihu nočního ticha
(přeložil Tomáš Matras)
Žádné komentáře:
Okomentovat