Připadá mi poněkud nešťastné, že prostor na recenzi posledního románu Markéty Pilátové „Má nejmilejší kniha“, je pochopitelně omezený. Toto dílo by si zasloužilo o mnoho více prostoru, než je mu vyhrazeno. Autorka předložila českému čtenáři velmi originální, složité a vyzrálé dílo, kterému jako čtenář vytýkám pouze toto: že nebylo delší, že nepokračovalo dál, byť třeba v jiných obměnách, ale se stejnou originalitou a řemeslnou bravurou. Ale cítím, že tento román žije vlastním životem dál, ostatně podobně jak autorka předesílá mottem knihy na str. 7:
„Všichni víme, že zemřeme; všichni cítíme, že nezemřeme.“ Fernando Pessoa
Ke zkoumání tohoto díla nám může posloužit jedna velmi důležitá citace z knihy na str. 127:
„A stejně jako je život sítí nejrůzněji do sebe zapletených náhod, dokola se opakujících nesmyslů a někdy nevede nikam, je takový i tento příběh. Ostatně které věci vedou jinam než do nicoty?“
Toto „captatio benevolentiae“, uvedené až v polovině knihy, není namístě. „Má nejmilejší kniha“ vypráví příběh, který je vším, ale jen ne příběhem „který nevede nikam“ nebo „který vede do nicoty“ nebo „ dokola se opakující nesmysl“. Román má promyšlenou, téměř k dokonalosti dovedenou nelineární strukturu, která ve filozofické rovině věrně respektuje výzkumy teorie superstrun o mnohačetných rozměrech našeho světa. V obsahových rovinách se setkáváme se skutečností, fikcí, fantastičnem, snem, mysticismem, animismem, šamanismem, parapsychologií, ovšem z románu se nedozvíme přesně, kde jsou hranice těchto světů, chytáme se bezpečně do autorčiny literární sítě, která nám nedává jasnou odpověď. Nosným základem románu je prolínání latinskoamerického a slovanského vlivu, jejichž synkretizmus je pro autorku, žijící pátým rokem v Latinské Americe, naprostou samozřejmostí. Převádí ho velmi umně a věrně na stránky díla, ač se nám může zdát, že se jedná o naprosto odlišné atributy. Můžeme říct, že tento latinskoamerický realitisticko-fiktivní exotismus, který je mísen s prvky, které našemu čtenáři nejsou vzdálené, je základem autorčina velmi úspěšného a kvalitního literárního umu.
„Je tolik příběhů, tolik krásných báchorek, slepých uliček a mylných vysvětlení. Vím, že se ve mně rodí proto, aby vás znehybněly. Nemají jiný účel ani smysl, nenabízejí vhled do podstaty problémů, uznejte sami, to byste za pár kousků jídla chtěli příliš. Jediné, co umím, je vás zhypnotizovat, zastavit v čase, odvést o bolesti, kterou vám život neustále způsobuje svými krutými experimenty.”
V této citaci ze samého konce knihy, na str. 271, nám Markéta Pilátová nám opět částečně poodkrývá nástroje své literární dílny a opět opakuje, že její román vlastně nemá a ani nemůže mít velké ambice. Můžeme tomu věřit, nicméně „Má nejmilejší kniha“ svou kvalitou nesporně patří do elity současné české literatury. V každém případě se jedná o dílo uhrančivé, něco jako uštknutí „zlatým hadem“, po kterém se čtenář přesytí vynikajícími literárními zážitky. Bohužel román po 273 stranách končí, ale čtenář by chtěl číst dál. Zcela oprávněně mi namítnete: už dlouho mluvíte abstraktně, proč nepřiblížíte trochu obsah knihy? V tom je právě háček: jak věrně přiblížit obsah kvalitní knihy o 273 stranách na omezeném prostoru tak, aby „Má nejmilejší kniha“ neutrpěla újmu? Tvrdím, že je to zhola nemožné. Každé naše slovo na toto téma by mohlo být zavádějící, mohlo by porušit citlivou rovnováhu, kterou Markéta Pilátová ve svém románu tak umně vybalancovala. Žádné zástupné slovo nemůže nahradit složitý a polyfonní rozměr této knihy. Mimoděk se tak dostáváme obecně ke smyslu dobré literární recenze. Takový textový útvar sice existuje, ale zcela pochopitelně nemůže nahradit čtenářský zážitek, který může zprostředkovat pouze originální dílo. A o tento čtenářský zážitek nám v této rozpravě jde především. Můžeme si přát, aby tento výborný čtenářský zážitek nebyl jen výsadou češtiny, aby byl román brzy přeložen a vydán též v Latinské Americe. Myslím si, že dobrý filmař může zjistit, že toto dílo je vhodné i pro filmový přepis.
TM
Další čtení: o "Mé nejmilejší knize":
http://www.advojka.cz/archiv/2010/7/co-zmuze-hadi-polibeni
Další čtení: o ceně Magnesia Litera 2010:
http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=2345:magnesia-litera-2010-takova-eska-fraka&catid=48&Itemid=3809&joscclean=1
Žádné komentáře:
Okomentovat