středa 31. března 2010
Paroubek jde do nebe.......
Paroubek jde do nebe. Zaklepe na nebeskou bránu, otevře svatý Petr : " Jéé, pan Paroubek!" Pane Paroubek, máte dvě možnosti, buď zůstat tady nebo se dojít podívat do pekla a je jen na Vás co si vyberete. Paroubek se podívá za sv. Petra, poletují tam andělíčci, příjemná hudba, všichni jsou na sebe hodní, nikde žádný alkohol. "No, já bych se podíval ještě rád do toho pekla, abych byl informovaný." Zabouchá na pekelnou bránu, otevře mu čertice : "Jéé pan Paroubek, pojďte dál." Všude jídlo, pití, krásné holky, hudba, pohoda, zkrátka večírek. Paroubek letí zpátky do nebe, omluví se svatému Petrovi a že by přeci jen raději do toho pekla. Vrátí se do pekla zabouchá na bránu, v tom vyletí čerti, chopí se ho a šup s ním do kotle, a začnou pod ním topit. Paroubek nadzvedne poklici a říká :"Jak to, dyť tady před chvílí bylo tak veselo, tancovalo se, jedlo, chlastalo, holka na každém rohu, co to je ?! A jeden čert mu povídá :" Jó to myslíš tu předvolební kampaň? " Tak ta už skončila ! "
neděle 28. března 2010
La favola sulla insufficienza del mondo intorno a Pier Paolo Pasolini
“C era una volta un gay”.
Fermati!!! Ma come è possibile?! Tutti quelli che nascono con il pisello vogliono la passera, o no? Macchedici???!!! Quando a Praga spiegai a una collega intellettuale che mi occupavo di Pasolini, mi rispose “quanto sei bravo… ma lo sai che era un omosessuale?”...
OK, inzio la mia favola in un altro modo:
“C’era una volta un eccellente cineasta, un eccellente filologo e critico letterario, un eccellente poeta, un eccellente romanziere, un eccellente saggista ed altro ancora, tutto allo stesso tempo”.
Fermati!!! Ma come e possibile?! Potresti smetterla di raccontaci balle su un “uomo universale” che non esiste neppure nelle favole???!!! Quando una volta, a Praga, dissi che Pasolini aveva scritto oltre 20 000 pagine durante la sua vita… e che non era il suo unico lavoro… pochi ci credettero.
OK, inizio in un'altra maniera la mia favola:
“C era una volta un uomo antiutopico che criticava la società postmoderna dei consumi come una società del nuovo fascismo, anzi del tecno-fascismo”.
Fermati!!! Cazzo, non sei neanche in grado di capire una buona volta che il mondo in cui viviamo è sempre un “Brave New World” huxleyiano, il migliore dei mondi che è stato descritto tanto bene anche da Oliviero Toscani!!! Quando, qui a Praga, vedo la gente che, come Pasolini profetizzava, succhia con il latte materno tutte le schifezze della società di massa consumistica-televisiva-edonistica… mi viene da vomitare… gli altri se ne sbattono e vanno avanti senza badare a ciò che dico.
OK, può esserci un’altra versione della mia favola:
“C era una volta una persona che amava l´umanità più di ogni altra cosa al mondo. Prima amava l´umanità friulana, poi amava anche l´umanità delle borgate romane ed anche l’umanità del Terzo Mondo”.
Fermati!!! Stupido, non sei altro che uno stupido, come poteva essere un uomo che amava l’umanita, il Friuli, le borgate, il Terzo Mondo… che schifo!!! Come può qualcuno amare gentaccia di merda???!!! Come poteva farlo se è molto più importante la natura, gli animali, la vita nei mari???!!! Quando vidi, a Praga, tutte le peggiori brutture che l’uomo può mettere in atto contro un altro uomo, capii molto bene ciò che intendeva Pasolini.
OK, provo a iniziare in un'altra maniera la mia favola:
“C era una volta un figlio che amava la sua mamma più di ogni cosa al mondo”.
Fermati!!! Ma sei scemo???!!! Prima dici che amava l´umanità, adesso tiri fuori la mamma???!!! Ma chi se ne frega della mamma!!! Chi se ne frega della famiglia, dell´aborto, del sesso, del divorzio… chi se ne frega più di questo cazzo di cose???!!! Infatti, quando a Praga scoprii le carte di Pasolini, capii che tutte queste cose hanno una rilevanza primaria nella vita di un uomo.
OK, la mia favola può anche iniziare in modo diverso:
“C era una volta Pier Paolo Pasolini. Si trovò come un marziano tra terrestri. Un fulmine a ciel sereno. Un intellettuale e un artista senza precedenti… al quale il mondo attorno non seppe rispondere che con diffamazioni, tribunali, botte, persecuzioni, assassinio. E solo oggi abbiamo un po’ di coraggio nell’ammetterlo”…
Fermati!!! Ma come è possibile?! Tutti quelli che nascono con il pisello vogliono la passera, o no? Macchedici???!!! Quando a Praga spiegai a una collega intellettuale che mi occupavo di Pasolini, mi rispose “quanto sei bravo… ma lo sai che era un omosessuale?”...
OK, inzio la mia favola in un altro modo:
“C’era una volta un eccellente cineasta, un eccellente filologo e critico letterario, un eccellente poeta, un eccellente romanziere, un eccellente saggista ed altro ancora, tutto allo stesso tempo”.
Fermati!!! Ma come e possibile?! Potresti smetterla di raccontaci balle su un “uomo universale” che non esiste neppure nelle favole???!!! Quando una volta, a Praga, dissi che Pasolini aveva scritto oltre 20 000 pagine durante la sua vita… e che non era il suo unico lavoro… pochi ci credettero.
OK, inizio in un'altra maniera la mia favola:
“C era una volta un uomo antiutopico che criticava la società postmoderna dei consumi come una società del nuovo fascismo, anzi del tecno-fascismo”.
Fermati!!! Cazzo, non sei neanche in grado di capire una buona volta che il mondo in cui viviamo è sempre un “Brave New World” huxleyiano, il migliore dei mondi che è stato descritto tanto bene anche da Oliviero Toscani!!! Quando, qui a Praga, vedo la gente che, come Pasolini profetizzava, succhia con il latte materno tutte le schifezze della società di massa consumistica-televisiva-edonistica… mi viene da vomitare… gli altri se ne sbattono e vanno avanti senza badare a ciò che dico.
OK, può esserci un’altra versione della mia favola:
“C era una volta una persona che amava l´umanità più di ogni altra cosa al mondo. Prima amava l´umanità friulana, poi amava anche l´umanità delle borgate romane ed anche l’umanità del Terzo Mondo”.
Fermati!!! Stupido, non sei altro che uno stupido, come poteva essere un uomo che amava l’umanita, il Friuli, le borgate, il Terzo Mondo… che schifo!!! Come può qualcuno amare gentaccia di merda???!!! Come poteva farlo se è molto più importante la natura, gli animali, la vita nei mari???!!! Quando vidi, a Praga, tutte le peggiori brutture che l’uomo può mettere in atto contro un altro uomo, capii molto bene ciò che intendeva Pasolini.
OK, provo a iniziare in un'altra maniera la mia favola:
“C era una volta un figlio che amava la sua mamma più di ogni cosa al mondo”.
Fermati!!! Ma sei scemo???!!! Prima dici che amava l´umanità, adesso tiri fuori la mamma???!!! Ma chi se ne frega della mamma!!! Chi se ne frega della famiglia, dell´aborto, del sesso, del divorzio… chi se ne frega più di questo cazzo di cose???!!! Infatti, quando a Praga scoprii le carte di Pasolini, capii che tutte queste cose hanno una rilevanza primaria nella vita di un uomo.
OK, la mia favola può anche iniziare in modo diverso:
“C era una volta Pier Paolo Pasolini. Si trovò come un marziano tra terrestri. Un fulmine a ciel sereno. Un intellettuale e un artista senza precedenti… al quale il mondo attorno non seppe rispondere che con diffamazioni, tribunali, botte, persecuzioni, assassinio. E solo oggi abbiamo un po’ di coraggio nell’ammetterlo”…
pátek 19. března 2010
Pohádka o nedostatečnosti světa kolem Piera Paola Pasoliniho.
„Byl jednou jeden gay.“
Zadrž!!! Jak je to ale možné?! Přeci všichni ti, kteří se narodí s pipíkem chtějí chlácholindu, ne? Ale co Tě nemá???!!! Když jsem v Praze vyprávěl jedné kolegyni intelektuálce, že se zabývám Pasolinim, řekla mi „jsi fakt dobrej…….ale víš, že byl homosexuál?“...
OK, začnu svou pohádku jinak:
“Byl jednou jeden vynikající filmař, vynikající filolog a literární kritik, vynikající básník, vynikající romanopisec, vynikající esejista a další, všechno najednou.”
Zadrž!!! Jak je to ale možné?! Mohl bys přestat vyprávět nám báchorky o „homo universalis“, který neexistuje ani v pohádkách???!!! Když jsem jednou v Praze řekl, že Pasolini za svůj život napsal více než 20 000 stran textů….a že to nebyla jeho jediná práce… málokdo tomu věřil.
OK, jinak začnu svou pohádku:
“Byl jednou jeden antiutopický člověk, který kritizoval postmoderní konzumní společnost jako společnost nového fašismu, tedy technofašismu.”
Zadrž!!! Do prdele, nejsi ani schopen jednou provždy pochopit, že svět, ve kterém žijeme je vždy huxleyovský „Krásný nový svět“, nejlepší ze světů, který byl tak pěkně popsán i Olivierem Toscanim!!! Když tady v Praze vidím lidi, kteří, jak Pasolini prorokoval, nasávají s mateřským mlékem všechny hnusy masové konzumně-televizně-hédonistické společnosti…..chce se mi zvracet…..ostatní se protloukají dál a nedbají na to, co říkám.
OK, může být i jiná verze mé pohádky:
“Byla jednou jedna osoba, která milovala lidi víc než cokoliv jiného na světě. Nejdříve milovala lidi z Furlánska, pak milovala také lidi z římského předměstí a také lidi z Třetího světa.”.
Zadrž!!! Blbeček, nejsi nic jiného než blbeček, jak mohl být člověk, který miloval lidi, Furlánsko, předměstí, Třetí svět….to je hnus!!! Jak může někdo milovat posrané otrhance???!!! Jak to mohl udělat, když je o hodně důležitější příroda, zvířata, život v mořích???!!! Když jsem v Praze viděl všechny ty hrůzy, které může člověk použít proti jinému člověku, velmi dobře jsem pochopil, co tím Pasolini myslel.
OK, zkusím svou pohádku začít jinak:
“Byl jednou jeden syn, který miloval svou maminku víc než cokoliv na světě.”
Zadrž!!! Ty jsi se úplně zbláznil???!!! Nejdřív říkáš, že miloval lidi, teď vytahuješ z rukávu maminku???!!! Ale koho zajímá maminka!!! Koho zajímá rodina, potrat, sex, rozvod….koho teď ještě zajímají tyhle zasrané věci???!!! A opravdu, když jsem v Praze objevil Pasoliniho spisy, pochopil jsem, že všechny tyto věci mají prvořadou důležitost v lidském životě.
OK, moje pohádka může začít též jinak:
“Byl jednou jeden Pier Paolo Pasolini. Cítil se jako Marťan mezi Pozemšťany. Blesk z čistého nebe. Intelektuál a umělec, kterému není rovno…..kterému svět kolem neuměl odpovědět jinak než urážkami, soudy, kopanci, perzekucí, vraždou. A pouze dnes máme trochu odvahy to připustit”…
úterý 16. března 2010
čtvrtek 4. března 2010
Samuel P. Huntington: „Střet civilizací“ je knihou o volání o pomoc západního světa.
(podtitul: „Boj kultur a proměna světového řádu“, přel. Ladislav Nagy, Rybka Publishers, Praha, 1. vyd., 2001, 340 stran + odkazy)
Citace str. 18: „…..jak výstižně poznamenal John Lewis Gaddis: „Orientace v nezámém prostředí obecně vyžaduje nějakou mapu. Kartografie je podobně jako poznání samo nezbytným zjednodušením, které nám však umožňuje zjistit, kde jsme a kam můžeme jít.“
Citace str. 19: „Zjednodušená paradigmata nebo mapy jsou pro lidské myšlení a jednání nepostradatelné – buďto budeme explicitně formulovat teorie a modely jako vodítka našeho jednání, nebo je naopak můžeme odmítnout a rozhodnout se, že budeme jednat pouze se zřetelem ke specifickým „objektivním“ faktům a každý případ posuzovat samostatně. Pokud bychom se však rozhodli takto, klamali bychom sami sebe. V našem podvědomí jsou totiž skryté předpoklady, předpojatosti a předsudky, které určují naše vnímání reality a posuzování faktů, stejně jako posuzování jejich důležitosti a hodnoty.“
Citace str. 336: „Někteří Američané prosazovali multikulturalismus doma, jiní prosazovali univerzalismus v zahraničí a další dělali obojí. Multikulturalismus doma představuje hrozbu pro Spojené státy a Západ; univerzalismus v zahraničí představuje hrozbu pro Západ a pro celý svět. Obě tyto formy jsou popřením jedinečnosti západní kultury. Globální monokulturalisté chtějí svět připodobnit Americe, domácí multikulturalisté chtějí Ameriku připodobnit světu. Multikulturní Amerika ale není možná, protože nezápadní Amerika by přestala být Amerikou. Multikulturní svět je nevyhnutelný, jelikož globální impérium je nemožné. Pro zachování Spojených států a Západu bude nezbytné obnovit západní identitu. Bezpečnost světa si žádá přijetí globální multikulturality.“
Citace str. 340: „Budoucnost míru i Civilizace závisí na porozumění a kooperaci mezi politickými, duchovními a intelektuálními vůdci hlavních světových civilizací.“
Rozhodli jsme se začít naše ohlédnutí za zmíněnou knihou citacemi z nejdůležitějších míst celé knihy, tedy ze začátků a z konce, které vymezují a definují hranice pohledu autora. Kniha, poprvé vydaná v USA v roce 1997, je jedním z mála ambiciózních pokusů o globální pohled na rozložení světových politických a kulturních sil těsně po pádu Železné opony…..ale pozor! před teroristickými útoky na WTC v září 2001. Premisy na úvod knihy jsou hodně slibné, autor jako jeden z mála vědců získal prostor ke zkoumání globální situace vztahů mezi státy a civilizacemi na celém světě, jeho pohledu neuniká žádný z významných světových státotvorných a civilizačně – měnlivých prvků moderní doby. Autorova erudice a široký záběr jsou neoddiskutovatelné, zde musíme sejmout klobouk. Problém nastává, když se pokusíme definovat pozice a úhly pohledu, které autor (jinak to ani nejde) zastává. Jedná se o pohled amerického intelektuála na světové dění poslední doby (do poloviny 90. let 20. stol.), který straní západní kultuře a západnímu světu. Tohoto úhlu pohledu se náš autor nezbavuje nikdy. Citace na úvod této statě zřetelně ukazují na další problematický prvek autorova spisování: tím je metoda, která uznává „mapy“ a „paradigmata“, které jsou samo o sobě pomíjivé a aplikovatelné pouze na určité období světových dějin, namísto zkoumání specifických faktů. Je na čtenáři, aby se pokusil takto posunutou optiku autora neustále dolaďovat a urovnávat – dlužno říci, že se nejedná o nemožný úkol. Pozitivem této knihy je jednoznačně zasvěcený a velmi široký pohled na celou látku. Autor se snaží být co nejvíce objektivní, což se mu daří až na výše zmíněné drobné nedostatky. Kniha je jednoznačně důstojným pokračovatelem tradice, kterou zahájil „Vladař“ Niccolò Macchiavelliho. Jestliže Macchiavelli radil vladaři, jak vládnout státu, v Huntingtonově knize probíráme nemožnost světovlády žádné z civilizací nad ostatními. Civilizace, určená kulturou, vírou, tradicemi – a ne hranicemi či jazykem, to je klíčové slovo autorovy argumentace. Podle autora je totiž svět rozdělen na cca 8 hlavních civilizací, které mezi sebou soupeří o moc a vliv. Západní civilizace, jejíž mocenský vrchol připadl na rok 1920, pomalu přepouští světovládu a vliv ostatním civilizacím, v současnosti nejspíše čínsko – indické (konfuciánsko – hinduistické). Zatímco západní hodnoty a kultura ve světě upadají, v různých částech světa se setkáváme s renesancí místních tradic a vír. Autor rozebírá též motivy nestability a rebelantnosti ve státech, většinou muslimských – zdrojem této nestability je mladá generace kolem 24-ti letých, kteří jsou snadno manipulovatelní. V knize je též popisován destabilizační demografický růst jedné ze skupin, v současnosti se týká hlavně muslimů. Zatímco asijské společnosti jsou zaměřené na kolektiv, snahu o mírové řešení, podřízení a hierarchii – neměnnou sociální strukturu, západní společnost je náchylná ke konfliktním řešením situací, k individualismu a k neposlušnosti vůči sociálnímu řádu. Ovšem nejvíce násilí používá muslimská civilizace, která má zdroj násilí ve víře. Autor načrtává možnosti a vývoj dalšího světového konfliktu, tentokrát mezi civilizacemi.
Citace str. 18: „…..jak výstižně poznamenal John Lewis Gaddis: „Orientace v nezámém prostředí obecně vyžaduje nějakou mapu. Kartografie je podobně jako poznání samo nezbytným zjednodušením, které nám však umožňuje zjistit, kde jsme a kam můžeme jít.“
Citace str. 19: „Zjednodušená paradigmata nebo mapy jsou pro lidské myšlení a jednání nepostradatelné – buďto budeme explicitně formulovat teorie a modely jako vodítka našeho jednání, nebo je naopak můžeme odmítnout a rozhodnout se, že budeme jednat pouze se zřetelem ke specifickým „objektivním“ faktům a každý případ posuzovat samostatně. Pokud bychom se však rozhodli takto, klamali bychom sami sebe. V našem podvědomí jsou totiž skryté předpoklady, předpojatosti a předsudky, které určují naše vnímání reality a posuzování faktů, stejně jako posuzování jejich důležitosti a hodnoty.“
Citace str. 336: „Někteří Američané prosazovali multikulturalismus doma, jiní prosazovali univerzalismus v zahraničí a další dělali obojí. Multikulturalismus doma představuje hrozbu pro Spojené státy a Západ; univerzalismus v zahraničí představuje hrozbu pro Západ a pro celý svět. Obě tyto formy jsou popřením jedinečnosti západní kultury. Globální monokulturalisté chtějí svět připodobnit Americe, domácí multikulturalisté chtějí Ameriku připodobnit světu. Multikulturní Amerika ale není možná, protože nezápadní Amerika by přestala být Amerikou. Multikulturní svět je nevyhnutelný, jelikož globální impérium je nemožné. Pro zachování Spojených států a Západu bude nezbytné obnovit západní identitu. Bezpečnost světa si žádá přijetí globální multikulturality.“
Citace str. 340: „Budoucnost míru i Civilizace závisí na porozumění a kooperaci mezi politickými, duchovními a intelektuálními vůdci hlavních světových civilizací.“
Rozhodli jsme se začít naše ohlédnutí za zmíněnou knihou citacemi z nejdůležitějších míst celé knihy, tedy ze začátků a z konce, které vymezují a definují hranice pohledu autora. Kniha, poprvé vydaná v USA v roce 1997, je jedním z mála ambiciózních pokusů o globální pohled na rozložení světových politických a kulturních sil těsně po pádu Železné opony…..ale pozor! před teroristickými útoky na WTC v září 2001. Premisy na úvod knihy jsou hodně slibné, autor jako jeden z mála vědců získal prostor ke zkoumání globální situace vztahů mezi státy a civilizacemi na celém světě, jeho pohledu neuniká žádný z významných světových státotvorných a civilizačně – měnlivých prvků moderní doby. Autorova erudice a široký záběr jsou neoddiskutovatelné, zde musíme sejmout klobouk. Problém nastává, když se pokusíme definovat pozice a úhly pohledu, které autor (jinak to ani nejde) zastává. Jedná se o pohled amerického intelektuála na světové dění poslední doby (do poloviny 90. let 20. stol.), který straní západní kultuře a západnímu světu. Tohoto úhlu pohledu se náš autor nezbavuje nikdy. Citace na úvod této statě zřetelně ukazují na další problematický prvek autorova spisování: tím je metoda, která uznává „mapy“ a „paradigmata“, které jsou samo o sobě pomíjivé a aplikovatelné pouze na určité období světových dějin, namísto zkoumání specifických faktů. Je na čtenáři, aby se pokusil takto posunutou optiku autora neustále dolaďovat a urovnávat – dlužno říci, že se nejedná o nemožný úkol. Pozitivem této knihy je jednoznačně zasvěcený a velmi široký pohled na celou látku. Autor se snaží být co nejvíce objektivní, což se mu daří až na výše zmíněné drobné nedostatky. Kniha je jednoznačně důstojným pokračovatelem tradice, kterou zahájil „Vladař“ Niccolò Macchiavelliho. Jestliže Macchiavelli radil vladaři, jak vládnout státu, v Huntingtonově knize probíráme nemožnost světovlády žádné z civilizací nad ostatními. Civilizace, určená kulturou, vírou, tradicemi – a ne hranicemi či jazykem, to je klíčové slovo autorovy argumentace. Podle autora je totiž svět rozdělen na cca 8 hlavních civilizací, které mezi sebou soupeří o moc a vliv. Západní civilizace, jejíž mocenský vrchol připadl na rok 1920, pomalu přepouští světovládu a vliv ostatním civilizacím, v současnosti nejspíše čínsko – indické (konfuciánsko – hinduistické). Zatímco západní hodnoty a kultura ve světě upadají, v různých částech světa se setkáváme s renesancí místních tradic a vír. Autor rozebírá též motivy nestability a rebelantnosti ve státech, většinou muslimských – zdrojem této nestability je mladá generace kolem 24-ti letých, kteří jsou snadno manipulovatelní. V knize je též popisován destabilizační demografický růst jedné ze skupin, v současnosti se týká hlavně muslimů. Zatímco asijské společnosti jsou zaměřené na kolektiv, snahu o mírové řešení, podřízení a hierarchii – neměnnou sociální strukturu, západní společnost je náchylná ke konfliktním řešením situací, k individualismu a k neposlušnosti vůči sociálnímu řádu. Ovšem nejvíce násilí používá muslimská civilizace, která má zdroj násilí ve víře. Autor načrtává možnosti a vývoj dalšího světového konfliktu, tentokrát mezi civilizacemi.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)