(podtitul: „Boj kultur a proměna světového řádu“, přel. Ladislav Nagy, Rybka Publishers, Praha, 1. vyd., 2001, 340 stran + odkazy)
Citace str. 18: „…..jak výstižně poznamenal John Lewis Gaddis: „Orientace v nezámém prostředí obecně vyžaduje nějakou mapu. Kartografie je podobně jako poznání samo nezbytným zjednodušením, které nám však umožňuje zjistit, kde jsme a kam můžeme jít.“
Citace str. 19: „Zjednodušená paradigmata nebo mapy jsou pro lidské myšlení a jednání nepostradatelné – buďto budeme explicitně formulovat teorie a modely jako vodítka našeho jednání, nebo je naopak můžeme odmítnout a rozhodnout se, že budeme jednat pouze se zřetelem ke specifickým „objektivním“ faktům a každý případ posuzovat samostatně. Pokud bychom se však rozhodli takto, klamali bychom sami sebe. V našem podvědomí jsou totiž skryté předpoklady, předpojatosti a předsudky, které určují naše vnímání reality a posuzování faktů, stejně jako posuzování jejich důležitosti a hodnoty.“
Citace str. 336: „Někteří Američané prosazovali multikulturalismus doma, jiní prosazovali univerzalismus v zahraničí a další dělali obojí. Multikulturalismus doma představuje hrozbu pro Spojené státy a Západ; univerzalismus v zahraničí představuje hrozbu pro Západ a pro celý svět. Obě tyto formy jsou popřením jedinečnosti západní kultury. Globální monokulturalisté chtějí svět připodobnit Americe, domácí multikulturalisté chtějí Ameriku připodobnit světu. Multikulturní Amerika ale není možná, protože nezápadní Amerika by přestala být Amerikou. Multikulturní svět je nevyhnutelný, jelikož globální impérium je nemožné. Pro zachování Spojených států a Západu bude nezbytné obnovit západní identitu. Bezpečnost světa si žádá přijetí globální multikulturality.“
Citace str. 340: „Budoucnost míru i Civilizace závisí na porozumění a kooperaci mezi politickými, duchovními a intelektuálními vůdci hlavních světových civilizací.“
Rozhodli jsme se začít naše ohlédnutí za zmíněnou knihou citacemi z nejdůležitějších míst celé knihy, tedy ze začátků a z konce, které vymezují a definují hranice pohledu autora. Kniha, poprvé vydaná v USA v roce 1997, je jedním z mála ambiciózních pokusů o globální pohled na rozložení světových politických a kulturních sil těsně po pádu Železné opony…..ale pozor! před teroristickými útoky na WTC v září 2001. Premisy na úvod knihy jsou hodně slibné, autor jako jeden z mála vědců získal prostor ke zkoumání globální situace vztahů mezi státy a civilizacemi na celém světě, jeho pohledu neuniká žádný z významných světových státotvorných a civilizačně – měnlivých prvků moderní doby. Autorova erudice a široký záběr jsou neoddiskutovatelné, zde musíme sejmout klobouk. Problém nastává, když se pokusíme definovat pozice a úhly pohledu, které autor (jinak to ani nejde) zastává. Jedná se o pohled amerického intelektuála na světové dění poslední doby (do poloviny 90. let 20. stol.), který straní západní kultuře a západnímu světu. Tohoto úhlu pohledu se náš autor nezbavuje nikdy. Citace na úvod této statě zřetelně ukazují na další problematický prvek autorova spisování: tím je metoda, která uznává „mapy“ a „paradigmata“, které jsou samo o sobě pomíjivé a aplikovatelné pouze na určité období světových dějin, namísto zkoumání specifických faktů. Je na čtenáři, aby se pokusil takto posunutou optiku autora neustále dolaďovat a urovnávat – dlužno říci, že se nejedná o nemožný úkol. Pozitivem této knihy je jednoznačně zasvěcený a velmi široký pohled na celou látku. Autor se snaží být co nejvíce objektivní, což se mu daří až na výše zmíněné drobné nedostatky. Kniha je jednoznačně důstojným pokračovatelem tradice, kterou zahájil „Vladař“ Niccolò Macchiavelliho. Jestliže Macchiavelli radil vladaři, jak vládnout státu, v Huntingtonově knize probíráme nemožnost světovlády žádné z civilizací nad ostatními. Civilizace, určená kulturou, vírou, tradicemi – a ne hranicemi či jazykem, to je klíčové slovo autorovy argumentace. Podle autora je totiž svět rozdělen na cca 8 hlavních civilizací, které mezi sebou soupeří o moc a vliv. Západní civilizace, jejíž mocenský vrchol připadl na rok 1920, pomalu přepouští světovládu a vliv ostatním civilizacím, v současnosti nejspíše čínsko – indické (konfuciánsko – hinduistické). Zatímco západní hodnoty a kultura ve světě upadají, v různých částech světa se setkáváme s renesancí místních tradic a vír. Autor rozebírá též motivy nestability a rebelantnosti ve státech, většinou muslimských – zdrojem této nestability je mladá generace kolem 24-ti letých, kteří jsou snadno manipulovatelní. V knize je též popisován destabilizační demografický růst jedné ze skupin, v současnosti se týká hlavně muslimů. Zatímco asijské společnosti jsou zaměřené na kolektiv, snahu o mírové řešení, podřízení a hierarchii – neměnnou sociální strukturu, západní společnost je náchylná ke konfliktním řešením situací, k individualismu a k neposlušnosti vůči sociálnímu řádu. Ovšem nejvíce násilí používá muslimská civilizace, která má zdroj násilí ve víře. Autor načrtává možnosti a vývoj dalšího světového konfliktu, tentokrát mezi civilizacemi.
Žádné komentáře:
Okomentovat