Šedesáté narozeniny filmové Divé Báry

Datum 29. 4. 1949 si určitě rádi připomenou milovníci filmů pro pamětníky. Ale nejen ti, ale též obdivovatelé Boženy Němcové, Vlasty Fialové či Vladimíra Čecha. V ten den měl totiž premiéru filmový debut Divá Bára režiséra Vladimíra Čecha. Snímek byl natočen, což asi nikoho nepřekvapí, podle literární předlohy Boženy Němcové. Hlavní roli Divé Báry ve filmu ztvárnila tehdy dvacetiletá rovněž debutující Vlasta Fialová. Film se dostal do distribuce i v zahraničí a sklízel úspěchy, tedy především Vlasta Fialová, které se obdivovali hlavně v Jižní Americe a v Japonsku jí dokonce zvolili herečkou roku. Možná si řeknete, že je téměř nemožné, aby v prostředí tehdejší raně komunistické diktatury mohl vzniknout film o silné individualitě, která by nebyla ideologicky zabarvená komunistickým kýčem. Ale opak je pravdou a Divá Bára neodmyslitelně patří do Zlatého fondu české kinematografie. Bohužel v dalších letech své filmové kariéry Vladimír Čech již nenatočil podobnou filmovou „bombu“ a Vlasta Fialová se již nedostala k tak významné a jedinečné filmové roli, která by zásadně potvrdila její umění. Tím spíše je potřeba ocenit tento dvojí debut režiséra a hlavní hrdinky. Proč bychom si měli teď připomínat tento film a proč bychom měli bujaře oslavovat tyto šedesáté narozeniny? Máme k tomu spoustu důvodů, zmiňme ty nejdůležitější. Film Divá Bára je především filmem o odvaze a to nejen o odvaze hlavní hrdinky podle literární předlohy, ale i odvahy filmařské. V době, kdy byla atmosféra československého filmu zaměřená na líčení osudů Anny Proletářky nebo na heroizaci období husitských válek, byla Divá Bára hodně odvážným osvěžením filmových vod. Například hned úvodní scéna filmu, kde se objeví Vlasta Fialová celá nahá a plave v jezeře (jako neplnoletá musela mít souhlas své maminky) je naprosto nemyslitelná u jiných filmů z této doby. Celý film je bravurně natočen – což svým způsobem překvapí u debutujícího režiséra. Snímek má jedinečnou snovou až pohádkovou atmosféru (vzpomeňme jenom na často filmovaný mlžný opar), odehrává se v nádherné přírodě a může se pochlubit jedinečnými hereckými výkony, nejen výtečným hereckým uměním Vlasty Fialové. Tematicky se jedná o nadčasové téma hrdinky, která překonává svým založením a odvahou předsudky, zaslepenost a nepřejícnost svého okolí. Fakt, že takové hrdinství není jednoduché a neustále naráží na odpor a nepochopení okolí, snad není potřeba zdůrazňovat. Velký vděk za tento silný příběh patří samozřejmě Boženě Němcové. Zvolit si v 19. století jako hlavní hrdinku po všech stránkách silnou osobnost – dívku (sic!), nositelku pokrokových hodnot a hrdinku, která je schopná překonat tmářství, předsudky a zaostalost, hrdě se k těmto hodnotám hlásit a neustoupit z nich ani při ohromném tlaku okolí – to jsou jednoznačné atributy vynikajícího „exempla“, které má nadčasovou platnost. Tedy, abychom nezapomněli, již autorka literární předlohy velmi jasně ukazuje svou odvahu. Přidejme k tomu filmovou realizaci ve výrazné a nadmíru charizmatické a krásné Vlasty Fialové, zasazenou do krásné přírody a do úsporného avšak velmi výrazného podání příběhu bez zbytečných digresí pod taktovkou Vladimíra Čecha a máme zde dílo, o kterém stojí za to neustále hovořit. Film má spoustu silných momentů, za všechny můžeme jmenovat již zmíněnou scénu s Divou Bárou, která se koupe v jezeře, četné detailní záběry na krásný obličej Vlasty Fialové v mnoha dramatických polohách, zobrazení lásky, kterou poprvé Divá Bára objevuje, velmi povedené záběry nádherné přírody, často zahalené do mlhy….. Iluze venkovského prostředí předminulého století je ve filmu dokonalá: předsudky, závislost na šarlatánství, tmářství, zaostalost a rozhořčení venkovanů vůči Divé Báře je hluboké, plastické a zanícené, bez jediné úlevy pro naši hlavní hrdinku. Je třeba ocenit, že celý příběh není pojat pesimisticky. Divá Bára má své zastání, i když ne velké – hlavně u místního faráře (sic!) - a později u své první lásky, místního myslivce, který si jí postupně velmi oblíbí a nakonec jí zachraňuje před jistou smrtí fyzickou (vynese jí z hořící kostnice) a psychickou (odvádí jí z vesnice, kde se jí naprostá většina venkovanů chce zbavit, k sobě do myslivny). Režisér Vladimír Čech se nezdráhal též ztvárnit jinou roli Divé Báry – jako milostný chcete-li sexuální symbol (sic!). Divá Bára je totiž nejen zatracována většinou vesničanů jako „dítě Polednice“, „čarodějnice“, ale je velmi obdivována venkovskými chlapci (a některými milována) jako nezávislá, krásná, přitažlivá. Nicméně tito mladí obdivovatelé krásné a nespoutané Divé Báry nejsou s to překonat odpor svých rodičů, takže jejich obdiv a láska jsou skrývané. Závěrem bychom rádi pro příznivce Divé Báry připomenuli, že díky firmě Filmexport Home Video se levné DVD s tímto filmem v pošetce objevilo na novinových stáncích symbolického 11. 9. 2009 a to za 49 Kč. Moc se ale na pultech neohřálo, o tento film byl nebývalý zájem. Zkrátka: Divá Bára si jednoznačně zaslouží náš obdiv pro své výjimečné kvality.