Pier Paolo Pasolini: Balada o matkách

Ptám se vás jaké jste měli matky.
Jestliže by vás teď viděly při práci,
v jim neznámém světě kde jsou zmatky,
pořád v jednom kole kde nejsou vratky
kde zkušenost tak jiná od jejich kácí,
jaký by měly v očích pohled?
Kdyby tu byly, zatímco píšete zde
vaše dílko, konformisté a barokní ohled
a užíváte si to jako redaktorský dohled
schopni každého kompromisu, pochopily by kým jste?

Zbabělé matky se tváří plnou strachu
starodávného, který jako špatnost
deformuje linie do bílého prachu
mlží je a oddaluje je od srdce, brachu,
uzavírá je v odsouzení, starou morální platnost.
Zbabělé matky, chudinky ustarané
aby děti znaly zbabělost
aby mohly požádat o místo, a byly praktické
aby neurazily duše privilegované
aby se ubránily každému soucitu až na kost.

Průměrné matky, které se naučily
s ponížeností holčiček, nás,
jediný nahý význam čili
s dušemi kde svět je zavržený se bily
nedávat ani bolest ani radost.
Průměrné matky, které neměly
pro vás nikdy ani slovo lásky, není
když tak lásky lakomě němé pěly
zvířecké a v té vás vychovávat chtěly,
netečné k pravému srdce vábení.

Otrocké matky, zvyklé již staletí
bez lásky sklápět hlavu
přenášet na jejich plod co naletí
starodávné, hanebné tajemství smetí
spokojit se se zbytky z oslavy davu.
Otrocké matky, které vás naučily
jak může být sluha šťastný
a nenávidět toho, kdo je jak on připoután čili
jak může být šťastný a podvádět, milý,
a jistý tím, že dělá to, co neříká - zdatný.

Divoké matky, soustředěné na obranu
toho mála, co jako buržoazní vlastní,
normálnost a plat,
téměř se zuřivostí toho, kdo oplácí
nebo je sevřen do absurdních vrat.
Divoké matky, které vám řekly:
Přežijte! Myslete na sebe!
Nikdy neciťte soucit nebo respekt vleklý
k nikomu, chovejte ve svém srdci vzteklý
vztah soudržnosti supů nebe!

To jsou ty zbabělé, průměrné, otrocké,
divoké, vaše ubohé matky!
Které se nestydí vám dát poznat nesobecké
- při vašem vzteku – dokonce pyšně hezké,
jestli toto není než slzavé údolí.
A takto vám patří tento svět:
v opačných vášních sbratření,
nebo nepřátelských vlastech, plných odporu a běd
k tomu být odlišní: k odpovědi
z divoké bolesti být lidé bez pření.

(přeložil Tomáš Matras)