O vítězství metody nad předmětem činnosti

Mým výchozím předpokladem je, že každá velká myšlenka pochází z triviálního základu. Ovšem ne každý triviální základ může být inspirací velké myšlenky. Hledal jsem tudíž takový zárodek velké myšlenky, převaloval jsem ideje v ústech jako úlomky zubu, jako když nevěříme, že se ten zub doopravdy ulomil, až jsem konečně mohl zvolat heuréka! Rád bych vám tedy nyní pověděl něco o vítězství metody nad předmětem činnosti. Který zárodek mě inspiroval k tomuto tvrzení? Říkal jsem si, kolik je jen na světě činností….ale je jen několik málo metod, vedoucích k úspěchu a ke spokojenosti s vlastním konáním. Dospělý člověk v naší době si činnosti, kterými se zabývá po většinu dne, nemůže vybrat, ale může si najít metodu, jak v těchto povinných činnostech najít zalíbení, schopnost je velmi dobře zvládat a jak v nich být úspěšný. Úspěch ale nebyl hlavním motorem mých úvah, které ostatně žádný spolehlivý model pro úspěšné jednání nenabídnou. Díky metodě můžeme dokonce zjistit, jestli některý předmět činnosti stojí za to či ne.…..Ha! Zvolá někdo v první řadě a hned začne vykřikovat, že mílovými kroky mířím k morálnímu relativismu, bezpáteřnosti a kdesi cosi. A já, jako potrefená husa, začnu přemýšlet o Adolfu Eichmannovi, jak se během Norimberského procesu omlouval, že vlak s Židy přijel do koncentračního tábora se zpožděním. Brrrr! Ne, přátelé, rád bych rehabilitoval metodu jako základní poznávací dovednost člověka. Užitím určité vyzkoušené metody totiž můžeme dojít k velmi důležitým úvahám o předmětu činnosti: jestli tuto činnost ano či ne a proč. Úvaha o metodě nám dává možnost, aby nám svět rozdal znovu své karty, aby nám ukázal, co nám přichystal. Jaký je rozdíl mezi Usainem Boltem, který zaběhne světový rekord na 100m a například Guernikou Pabla Picassa, Tádž Mahalem v Agře, Dantovou Božskou komedií nebo Katedrálou Augusta Rodina? Rozdíl není zas až tak velký, u každého jsme svědky dotyku génia s většinovým světem, realizace tohoto dotyku jsou různé, ale základ, filozofie, metoda každého výjimečného ducha je svým způsobem velmi blízká. Rád bych, aby se na tyto realizace výjimečných jedinců pohlíželo jako na realizace jediné metody, filozofie. Nemyslím si, že bychom tímto ubírali na celkové relevanci těchto jednotlivých realizací, naopak pochopíme, v čem jsou tyto různé projevy hlasem jedné či sobě podobné metody. Ale nemusíme vůbec brát v úvahu světově proslulé činy, stačí se podívat kolem sebe. Není radost dívat se na schopného opraváře kotle, který uvede složitý mechanismus do pořádku, preventivně vyčistí důležité části a ještě je dlouze schopen vyprávět o novinkách ve svém oboru nebo radost dívat se na zručného pokladače, který s milimetrovou přesností a s estetickým citem položí přesně a vyrovná různě nařezané dlažky? Ano, vidím na vašich tvářích smích, ale já v těchto činnostech nevidím rozdíl třeba s dobře napsaným článkem v novinách nebo dobře napsanou knihou. V obou těchto světech existují navýsost „umělecká díla“ hodná naší paměti, která většinová společnost není schopna ani vzdáleně napodobit. Pevně věřím, že téměř každé lidské konání má svou „dokonalou metodu“, se kterou je daná činnost perfektní, výjimečná a přináší uspokojení. Myslím si, že tato „dokonalá metoda“ je v malých obměnách úspěšně aplikovatelná na téměř všechny lidské činnosti. Jsem přesvědčen, že takováto široce aplikovatelná metoda pro život je jedinou správnou a kde na naší činnost nelze aplikovat, tam lze říci, že daná činnost je špatná. Opravdu si myslím, že na správnost našich skutků se může pohlížet prizmatem metody. Ve skutečnosti věřím, že existuje pouze omezené množství opravdu špatných činností, kterých by se měl člověk vyvarovat. Je práce uklízečky špatnou činností, je čištění kanálů špatnou činností, je jí pečovatelská služba o dlouhodobě nemocné? To v každém případě ne, i v posledně zmíněných činnostech existuje „dokonalá metoda“, se kterou lze mít danou činnost rád a mít v ní úspěch. Druhou věcí je, jak jsou tento úspěch a uspokojení prodávány navenek mezi většinovou společnost a touto společností vnímány. Existuje tedy nepřeberné množství činností, které jsou buď různě dobré, nebo zdánlivě špatné (ale ve skutečnosti dobré), nebo špatné – ale existuje jen relativně omezené množství metod, jak tyto činnosti vykonávat. A existuje jen několik málo prověřených metod, které zaručují úspěch a oblibu našich činností. Vybrat správné činnosti umíme jen na základě správné a propracované metody, která je široce aplikovatelná i na jiné sobě vzdálené činnosti.