O češtině.......vlastně o jazyce vět (nejen) pár

Vždy mě velmi pobaví, když čtu stesky nad tím, jak je čeština przněna, čím konkrétně je przněna, že si to, chuděrka, nezaslouží, a co s tím dělají hlavy pomazané z Ústavu pro jazyk český AV……http://www.lidovky.cz/guglit-simka-bukovat-budou-ta-slova-spisovna-fnu-/ln_veda.asp?c=A110804_125737_ln_domov_ogo…….zřejmě kromě jeho setí kam vítr, tam plášť. Ano, čeština je przněna, tlačena do kouta majoritními „linguae francae“, ustupujeme, děláme kompromisy, ztrácíme jazykovou etiku a vychování, možná se dostáváme do bodu úpadku světového řádu, ve kterém se kdysi zrodila příliš expresivní vulgární latina. Ale z čeho že se to zrodily moderní románské jazyky? Jaká nás čeká budoucnost a budeme v té vzdálené na sebe volat nesrozumitelné anglofonní skřeky? Nic lidového, vulgárního v původním slova smyslu, mi není cizí. A též, přátelé, nepřeceňujme, ale ani nepodceňujme význam jazyka pro lidský život. Já se nebojím lidí, kteří svůj rodný jazyk przní z nevědomosti, tedy nevědomě. O mnoho více se bojím lidí, kteří tak činí na objednávku, kteří manipulují s jazykem za nějakým účelem, ať už se jedná o „porno-propagandu“ či pouze o „zaujaté („dobře míněné“) informování“. Tito lidé svým vlivem a dosahem v jazyce udělají o hodně více škod, než kdyby 50% národa bylo polovičních analfabetů. Vždyť současná podoba našeho rodného jazyka povstala ze skromných podmínek venkovských vzdělanců a začala se prosazovat jako minoritní jazykové ostrůvky v oceánu germánského vlivu. Za necelé století se z ní stal moderní národní jazyk, schopný hrdě a kulturně na světové úrovni reprezentovat desetimilionový národ. Než pomalu splasknu z přechodné národní hrdosti a než se mi vrátí selský rozum, rád bych plácl do větru, že jazyk není samozřejmost a pro mě je to dítě, které může být vychováváno s láskou a pro dobrosrdečnost, příliš peskováno, indoktrinováno, manipulováno. Na děti bývá pěkný pohled, a když otevřou pusinku, čiší z nich přirozenost. Ano, právě ta přirozenost, kterou jim my, „rodiče-mluvčí“, dnes a denně vtiskáváme, buď s láskou anebo se zlými úmysly. Toto dítě je jako nenaplněná nádoba, co se nám do ní podaří vložit a za jakým účelem, to se nám mnohonásobně vrátí, v dobrém i zlém.