TEZE

Pořád přemýšlím, co by se stalo, kdyby teď hned nastala nějaká katastrofa, co by po nás zbylo? Rakouské mocnářství svými zákony a veřejnou správou a vůbec tolerancí vůči "menšinám" pomohlo první republice. První republika za dvacet let rozkvetla do jedné z deseti nejvýznamnějších ekonomik světa. Hitler z nás chtěl mít muzeum slovanstva a židovstva, pokud bychom se bývali chovali pěkně. Komunisté nás 40 let bombardovali vulgárními přísliby a skoro se jim vlastně podařilo to, co Hitlerovi ne - totálně nás zlikvidovat, fyzicky, morálně, anihilovat nás.......a za více jak dvacet let posametové demokratické a svobodné republiky.........co po nás zbyde, na koho budeme vzpomínat: kdo je "naším současným" Tomášem Garrigue Masarykem, kdo je naším Tomášem Baťou, kdo je naším J. L. Fischerem? Kdo má odvahu Karla Havlíčka Borovského, druhého a třetího odboje, kdo má odvahu dnes SKUTEČNĚ kritizovat současnost, koho budeme prosit o pomoc, když nám bude nejhůře? Anebo se ti lidé ještě někde schovávají v krytech? Nebo jsou to mravenci, po kterých denně šlapeme? Anebo se všechno už dnes nazývá jinak, a žádné ideály, velké příběhy, přirozené vůdce, morální autority, kulturní elity.........toto vše už nepotřebujeme? Nevěřím ........

zvoní telefon.......

.. zvoní telefon... Putin: Ano? Obama: Vlado, musíš s tím okamžitě přestat! Putin: Proč? Obama: Protože je to špatné, jak si vůbec něco takového můžeš před bohem dovolit? Putin: Ale klid, víš že každý velký státník má nějakou slabůstku... a jak si to vůbec zjistil? Obama: Jak? Sem kvůli tomu musel seděl dvě hodiny v pentagonu a poslouchat ty jejich analýzy situací a scénářů a pak se mě na to každý ptal při tiskovce. Putin: (nervózní): Ehm... o čem že to mluvíš? Obama: O té vaší bezprecedentní okupaci nezávislého státu. Putin: (s úlevou v hlase): Jo tohle.. Obama: Sem si připadal jak blbec, netušil sem kde to vlastně je... kde to vlastně je? Putin: Kde je co? Ukrajina? Obama: Ale Ukrajina vím, ta je skoro v Evropě. Ale kde je ten Krym? Putin: V Rusku! Obama: (na pozadí šustí papír) Já tady čtu, že je to autonomní součást Ukrajiny a že si tam vpadl s armádou Putin: To je jen místní domobrana, moje armáda nepřekročila hranice Sevastopolu. Obama: Jakýho poolu? Vy tam hrajete kulečník? Putin: Ne, pool, pol jako polis... prostě takové město kde máme vojáky a lodě Obama: Počkej, vy tam už máte základnu? Tak proč je obsazujete? Putin: Protože nacisté, fašisté a jiné ultrapravicové rozkladné živly v nové samozvané vládě ji chtějí zavřít. Obama: Myslíš ty mírumilovné demostranty toužící po svobodě, demokracii a lidských právech? Putin: Jo, to jsou oni. Obama: Aha... hele ale takle to nejde. V dobách SSSR jste měli alespoň dost slušnosti abyste nám o invazi dali vědět předem... a já bych si mohl připravil argumenty proč s tím nemůžeme nic dělat. Putin: Stejně s tím nemůžete nic dělat. Obama: Jak nemůžu? Tohle je jasné a pregnantní porušení veškerého mezinárodního práva! Putin: O to se nepřu, na to jste vy experti. Obama: ale fakt, Vlado... takle to prostě nemůžeš dělat. Putin: Myslíš, že sem to tam měl nejdřív vybombardovat veškerou infrastrukturu a pak jim nabídnout výhodné půjčky a nechat z nich zaplatit ruské firmy aby to opravily? Obama: To taky... ale hlavně si nám o tom měl říct včas, teď vypadáme jako blbci. A co teprve evropa. Chudák Ashtonová. Putin: To je zase kdo? ... následuje delší prodleva doprovázená šustěním papíru na obou stranách... Obama: Hele, to je prý někdo jako evropská ministryně zahaničí Putin (překvapeně): Evropa má vlastní ministerstvo zahraničí? A co je s ní? Obama: Měla nervový kolaps. Přijela chudák do toho... (šustění papíru) Kyjeva, aby se vyfotila s novou demokratickou proevropskou vládou a najednou je obklopená fantiky a každý se jí ptál jak bude evropská unie hájit územní celistvost Ukrajiny proti ruské agresi... Putin (samolibě): nijak Obama: Ale to já vím taky.... ale ona to prostě nečekala a nervově se zhoutila... jsou u ní doktoři. Prý pořád kouká na svůj mobil a každého se ptá jaké číslo má Winston Churchill. Putin: A to ti řekl její doktor? Obama: Ne, kluci od NSA. Putin: Jestli máš nějakou nahrávku tak si to pustíme v Soči na GÉ osmičce ať je tak také trošku sranda. Obama: Hele, my tam asi nepojedem Putin: Proč? Obama: Protože jsi agresor, tyran a diktátor Putin: No a co? Obama: A nic... prostě musíme nějak prostestovat, chápeš, ne? Putin: Ne. Ale když Vás to baví... Obama: Hele, a co kdybychom na Vás uvalili nějaké sankce? Putin: Hm, přijde na to jaké. Obama: Mohli bychom zrušit Vaší spolupráci s NATO. Putin: Myslíš jako že bych měl zavřít ten koridor do Afganistánu? Obama: Tak nic no... ale mohl bych... (delší šustění papíru)... mohl bych prý neschat schválit nějaký zákon a dodávat do Evropy ten nový břidlicový plyn. Putin: To by šlo... jen to prosím neschvaluj než dokončím ten plynovod do Číny. Obama: Jasné... ale také prý bych Vám také mohl zmrazit nějaké majetky co máte u nás. Putin: A já bych mohl přejít z dolarů na nějakou jinou měnu. Obama: Teď kecáš... víš jak dlouho by trvalo než bys tohle protlačil? Putin: Tři dny max... mě schválí parlament i vláda všechno. Obama: Hajzle... víš jak ti někdy závidím? Putin: Vím Obama: Hele, ale my prostě nějaké ty sankce budeme muset přijmout... já pak řeknu někomu z hospodářského ať to s váma předtím projedná. Putin: Takže jako vždy Obama: Přesně. Ale co s tím Krymem? My to prostě uznat nemůžem, to po nás nemůžeš chtít Putin: Tak nic neuznávej, my tam už jsme a nikam nejdeme. Obama: Myslíš jako v tý Gruzii? Putin: Přesně Obama: To by šlo. Ale nechceš tam předtím zfalšovat nějaké referendum jako že s tím ty lidi souhlasí? Putin: a pak byste to uznali? Obama: Jasně, že ne... ale vypadalo by to trošku líp až jim budu vysvětlovat že s garancí územní celistvosti maj prostě smůlu... víš jak je to trapný? Putin: Ne. Ale pokud ti to udělá radost tak tam nějaké referendum klidně udělám. Obama: Díky Vlado. Hele pokud s tím chceš pomoct, máme tu skvělou PR firmu co se zaměřue na politiku a ti udělají super kampaň i pro naprosto ztracené případy. Volby v ČR už skončily tak snad mají čas. Putin: Dík, ale myslím že to nebude potřeba, to projde tak jako tak. Obama: Jako že ti to hoděj sami od sebe? Jak je k tomu chceš přemluvit? Putin: Byl si někdy na Ukrajině? Obama: Hm.. pravda. Putin: A na tu GÉ osmičku fakt nepřijedeš? Obama: Hele asi ne, uvidíme se za rok až se to uklidní. Putin: Tak jestli je to všechno... Obama: Jo počkej, mám tady email od Kerryho, chce výhodně půjčit Ukraijně nějakých 11 miliard dolarů na mizerný úrok... nevadí ti to? Putin: Vůbec ne, alespoň zaplatí co mi dluží za plyn. Obama: OK, tak ahoj za rok...

NOC

NOC Ještě ve mně nevychladl tvůj horký dech kdy odděluješ nebe od pekel pořád jsi to ty pořád jsem to já když odděluješ světlo od temnot jen to co má svůj počátek může mít i konec my nedohlédneme počátků ani konců kdesi za horami kde mysl ostatních se spéká naše řeka vtéká vodopád se řítí do hlubin tam tábořiště u jezera ohňů které nevyhasnou i hvězdy které závidí hvězdy které blednou duše v nedohlednu kdo z vás mi podá ruku? která z vás mě pohladí? svět tebou stvořený jedno z mých vroucích přání k čemu láska která vyprchá? k čemu jen divadlo svět? ty neznáš čas já nechci svět nechceme nikdo nikam jet když míň je víc víc než tato chvíle moje

Milý Ježíšku .........

http://www.milyjezisku.eu/

Víkend z Olomouce na Vltavě: Univerzita Palackého jubilující

Víkend z Olomouce na Vltavě: Univerzita Palackého jubilující Rektorát Univerzity Palackého - Foto: Zdeněk Prchlík Rektorát Univerzity Palackého Foto: Zdeněk Prchlík Český rozhlas Vltava se ve dnech 25.-27. října 2013 vydá na Hanou: speciální vysílání se zaměří na 440. výročí založení Univerzity Palackého, druhé nejstarší univerzity v České republice. Během dvaceti hodin přiblíží oslavy důležitého výročí olomoucké alma mater. Posluchači se mohou těšit také na Hovory bez taláru emeritního rektora UP Josefa Jařaba, přímý přenos jazzového recitálu Emila Viklického či premiéru rozhlasové hry o milostném vztahu filozofa Sartra, v níž se představí Hana Macuichová s Igorem Barešem. PROGRAM: pátek 25. 10. 18,30 Premiéra 1. části četby z rukopisu novely I. Šindlářové: Ábr Fábr (také so + ne) 20,00 Páteční večer o historii olomoucké univerzity sobota 26. 10. 06,55 Hlasy a hlásky se sbory Campanella a Bel Canto 07,15 Koncert klavíristy Marka Keprta 08,00 Víkendová příloha stanice Vltava o UP 11,00 Koncert Vojenské hudby Olomouc 11,27 Minutová hra Milana Šotka o Olomouci 11,30 Vila Primavesi – secesní skvost v srdci Hané 12,10 Koncert Moravské filharmonie Olomouc 13,00 Na lávce mezi starou a novou Olomoucí (dokument) 14,00 Benjamin Kuras: Sebeklamy (hra) 15,08 Koncert Komorního orchestru I. Krejčího a souboru Camerata Moravia 15,45 Portrét prvního poválečného rektora UP J. L. Fischera 16,00 Hovory bez taláru s písněmi Jarka Nohavici ze Studia 1 ČRo 17,00 Jazzový recitál Emila Viklického z Kaple Božího Těla 19,00 Čajovna o olomouckých studentských divadlech 20,00 Zdeněk Pololáník: Noc plná světla (opera) 22,25 Olomouc Zdenky Procházková (slavná herečka vzpomíná) 23,00 Stréček Křópal na představení Prodané nevěsty (čte L. Lakomý) 23,17 Music Olomouc 2013 – festival soudobé hudby neděle 26. 10. 14,15 Tomáš Hanzlík – Vít Zouhar: La Dafné (opera) 16,30 Telefonotéka s prof. Ladislavem Danielem Olomoucká univerzita je nejstarší univerzitou na Moravě a druhou nejstarší univerzitou v České republice. Letos si připomínáme 440 let od jejího založení. Před 440 lety, 22. ledna 1573, potvrdil papež Řehoř XIII. donaci biskupa Viléma Prusinovského z Víckova pro olomouckou kolej Tovaryšstva Ježíšova a 3. července téhož roku ji svěřil do péče a ochrany olomoucké kapituly a biskupa Jana Grodeckého z Brodů. Začala se tím psát historie vysokého učení v Olomouci. Vývoj olomoucké univerzity v průběhu čtyř staletí reflektoval mezníky historie Evropy i českých zemí. Třicetiletá válka v letech, zrušení jezuitského řádu, revoluční rok 1848, vznik Československé republiky, německá okupace Protektorátu Čechy a Morava či studentské demonstrace v letech 1939 a 1989 – to vše poznamenalo minulost i současnost dnešní Univerzity Palackého (UP). Více se historické kontace zaměříme ve vltavském Pátečním večeru od 20 hodin. Město vždy usilovalo o co nejvyšší vzdělanost, ale zároveň se postupem let a vlivem nepříznivých politických změn, kdy se ztrácelo svá privilegia a na čas se dokonce stalo formálně pokořeným sídlem okresní úrovně, zapouzdřovalo před svým okolím a vše nové, obrozující a dýchající s obavami odmítalo. Olomouc, náměstí - Foto: Zdeněk Prchlík Olomouc, náměstí Foto: Zdeněk Prchlík Změnil se tento stav, nebo je univerzita státem ve státě, o který nikdo nestojí a který o sobě na oplátku nedává příliš vědět? Nejen nad těmito otázkami se budou zamýšlet akademičtí hodnostáři UP ve speciální Víkendové příloze stanice Vltava od 8 do 11 hodin, kterou vás provedou někdejší absolvent FF UP redaktor Jiří Kamen a absolventka PřF UP moderátorka Zora Ježková. Vyhlásíme také celodenní posluchačskou soutěž, která se bude skládat ze tří soutěžních otázek a jejíž hlavní cenou bude víkendový pobyt v Olomouci s ubytováním v hotelu Flora ***/****, se vstupenkami do opery a večeří ve vile Primavesi.Tento secesní skvost evropského významu navštíví Eliška Závodná od 11,30 ve Vltavském poledníku. Na lávce mezi starým a novým nazvala svou procházku městem dokumentaristka Andrea Hanáčkové. Jejím souputníky budou profesoři, architekti a historici umění Pavel Zatloukal, Rostislav Švácha, Ladislav Daniel, Tomáš Pejpek a lidé ze sdružení Za krásnou Olomouc. Ve 14,00 hodin začíná premiéra rozhlasové hry Benjamina Kurase Sebeklamy, jíž věnujeme v tomto čísle samostatný článek. Olomouc - Foto: Zdeněk Prchlík Olomouc Foto: Zdeněk Prchlík O dvě hodiny později zavítáme do Studia 1 olomouckého rozhlasu, kde se za účasti publika sejdou hosté emeritního rektora UP Josefa Jařaba k Hovorům bez taláru. Tento cyklus s velkou péčí a vytrvalostí připravoval Josef Jařab počátkem 90. let, nyní se k němu pro naši speciální příležitost na jedenkrát vrací. Řeč bude o předlistopadových i polistopadových časech, o tom, v čem je dobré a prospěšné univerzitní vzdělání a s jakými těžkostmi se dnes střetává. V 17 hodin se opět za účasti publika a hodnostářů UP ocitneme v přímém přenosu v kapli Božího Těla, která v současnosti slouží coby koncertní síň. Nabídneme Recitál jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického, který se před pětašedesáti lety v Olomouci narodil. Na kontrabas ho doprovodí Petr Dvorský. Ani vltavská Čajovna nezůstane ušetřena univerzitního života, tentokrát s divadelním akcentem. Dojde i na hudebně-dramatické výlevy přímo ve studiu i na vaše telefonicko-facebookovo-emailové dotazy a odkazy. Začátek v 19 hodin. Dolní náměstí v Olomouci - Foto: Aleš Spurný Dolní náměstí v Olomouci Foto: Aleš Spurný Hlavní lákadlem sobotního večera je rozhlasová premiéra opery Zdeňka Pololáníka nazvané Noc plná světla. Podle námětu Paula Claudela k ní libreto napsal Josef Hrdlička a ve světové premiéře byla v hudebním nastudování Petra Šumníka a v režii Michaela Taranta uvedena 28. června 2013 v Moravském divadle Olomouc. Z Olomouce pochází i herečka Zdenka Procházková (1926), jejíž herecký život je spíše spjat s rakouskými a německými divadelními scénami, kde dodnes vystupuje. V našem speciálním víkendu projde od 22,25 hodin městem svého dětství a mládí a přiblíží nám je skrze literární ukázky a verše s tímto místem spjaté. Z nedělní nabídky stojí za pozornost ve 14,15 hodin premiéra opery, již její autoři Tomáš Hanzlík a Vít Zouhar nazvali La Dafne, nebo speciální vydání Telefonotéky s historikem umění a profesorem Ladislavem Danielem, který oslavy 440. výročí založení UP inicioval a zorganizoval. Pustil by se znovu do podobné akce, kdyby býval věděl, co všechno její příprava obnáší? Stejnou otázku si může položit i autor řádek, jež jste právě dočetli. Chvíli se zamyslí, zaváhá, ústa se zachvějí v předsmrtné křeči, ale odpověď je ano! Univerzita Palackého i město si to zaslouží. Přesvědčte se o tom sami od 25. do 27. října 2013 na Vltavě! Autor: Michal Bureš zdroj: http://www.rozhlas.cz/vltava/dokument/_zprava/vikend-z-olomouce-na-vltave-univerzita-palackeho-jubilujici--1263668

Angela Molteni (1935–2013)

11. října 2013 zemřela ve věku nedožitých 78 let paní Angela Molteni (nar. 28. prosince 1935), autorka a webmasterka světových pasoliniovských domén www.pasolini.net a www.pasolinipuntonet.blogspot.com, na kterých od roku 1997 shromáždila několik desítek tisíc příspěvků o Pasolinim z celého světa. Jako editorka pracovala pro různá nakladatelství, mnohem víc ale byla autodidakt s intenzivním zájmem o různé oblasti kultury i společenského dění. Sama se naučila na klavír, metodou pokus/omyl se naučila programovat v HTML a začala pracovat jako webmasterka. V roce 2010 vydala jako e-knihu svou práci mapující okolnosti smrti Piera Paola Pasoliniho Enigma Pasolini dostupnou on-line na pasolini.net. (Její stručnou českou anotaci napsal Tomáš Matras na portálu iLiteratura.) http://www.youtube.com/watch?v=zuFA3DmglwI

Naši předkové museli bojovat o holý život. Neměli nic nebo skoro vůbec nic a jejich život byl skutečnou otročinou. Za nějaký čas život začal nabývat na smyslu, lidé získali určité svobody, práva, jistoty, mohli se začít svým způsobem o vlastním životě rozhodovat. Všechna ta staletí lidských emancipačních snah nás překlopila do pasti, kterou jsme si sami nastražili vlastní nenasytností: chtěli jsme se pouze trochu najíst, nemít hlad, občas s přáteli vyrazit na výlet nebo mít nějaké to volno pro sebe a svůj rozvoj. Jenže ono to vše skončilo tím, že jsme se rozpustili v krajnostech a v požadavcích, nikdy jsme pořádně nevěděli, kde je čeho míra. V současnosti se velmi divíme, že svět nefunguje podle našich požadavků a to jen proto, že jsme po něm chtěli až příliš. Čím více chceme, tím méně máme a čím méně dáváme, tím méně dostáváme. Svět egoistických megalomanů tak pravděpodobně skončí jako mimořádně bezprávný, nesvobodný a chudý v životě, který bude postrádat hodnotný smysl. Aby člověk mohl přijímat, musí se nejdříve vyprázdnit - a musí mít na paměti, že méně je vždy více.