Josef Váchal: Dokonalá magie budoucnosti (část: „Magie v Umění“, str. 72)

„Kde ubohý duch středověku, zajatec šeredných představ vlastních a pod tlakem temných imaginac spasení a zatracení, z venčí naň doléhajících, trpěl a nesmyslnými modlitbami v stav blaženosti klamné se uváděl, člověk doby nové okřívá pod doteky všudepřítomné Krásy, oživuje v svobodném vědomí vlastní všemohoucnosti imaginační a místo modliteb k Nepřítomnosti Boží staví UMĚNÍ, nejvyšší to prostředek k přiblížení se BOHU, UMĚNÍ, budoucímu to kultu všech duší vznešených. Satan, plný života imaginac, vzruchu a odboje, budiž postaven proti mrtvolným představám církví a věr, učení Asie nevyjímajíce, proti vší negaci života i v těle hmotném a naší zemi. Vezměmež od rozpadávajících se společností náboženských pouze nejvyší hodnoty mravní, které opravňovaly je býti kosmickými jednotkami pravdu nejvyší hledajících: jest to LÁSKA.(…) Oč nedostává se lásky Satanu, o to jest bohatším Krásou. Duch temnot je v podstatě Své duchem SVĚTLA, rozsévač krásy a umění, imaginací nejokázalejších dárce.“