Levné knihy, Praha 2008
Pei ve svém úsilí, které popsal jako intuitivní hledání dokonalého tvaru, nalezl ve spolupráci s celým štábem spolupracovníků podvědomě tvar, který přesně kopíroval Velkou pyramidu v Gíze, zázrak posvátných geometrických principů. Jejich skleněná pyramida nebyla tím nejlogičtějším, ani nejefektivnějším způsobem, jak funkční prostor vymezit a nebyla ani v souladu s teorií modernistické architektury. Tvar pyramidy vybral Pei pro ryzí, archetypální sílu, která v tomto případě triumfovala nad vědecko-materialistickými tendencemi jeho dřívějších prací. (o fotce skleněné pyramidy před Louvrem na titulní straně knihy)
Ačkoliv lze původ současné materialistické filosofie vystopovat až do období osvícenství v 18. století, tradice stavitelství nebyla nikdy přerušena a pokračovala nepřetržitě, i když eklekticky, až do začátku dvacátého století. Přibližně v té době došlo k jejímu rozchodu s minulostí a to v měřítku tak radikálním, že ho nelze nazvat jinak nežli revolucí. Nešlo o nic menšího než o odhodlaný pokus odhodit nepotřebnou tradici a na architekturu aplikovat principy vědeckého materialismu. (…) Dnes je zřejmé, že tato architektonická revoluce byla již předem odsouzena ke krachu. V rámci naší vědy a kultury vědeckého materialismu se nenalezlo filosofické zdůvodnění, které by opravňovalo existenci umění jako životní nezbytnosti. Stejně tak nebyla zdůvodněna ani existence architekta jako umělce a kouzelníka architektury. Pokud by všechny důkazy materialistické pojetí plně podporovaly a pokud by nebyla přítomna duchovní realita, ani transcendentní smysl existence, stal by se pojem krásy irelevantní a naše architektura by se soustředila jen na otázky užitečnosti a efektivity. (str. 3)
Nesnažím se zde tvrdit, že filosofie, která odsoudila k zapomnění všechno, co jsme dlouho považovali za nejhlubší základy lidských hodnot, byla lidstvem celosvětově, nebo obecně přijata. Mnohem pravděpodobnější je, že během posledních tří staletí ovládl tento myšlenkový vzor myšlení našich nejbystřejších mozků a zmocnil se tak všech institucí. Tyto instituce však řídí naší společnosti, udávají směr jejího vývoje a určují změny, které v budoucnosti nastanou. Institucemi nejsou pouze školy a univerzity, ale i sdělovací prostředky, státní administrativa a obchodní, armádní a finanční střediska. (str. 53)
Dnes již víme, že prostor a čas, tak jak je chápe klasická fyzika i naše každodenní zkušenost, jsou pouze užitečnou abstrakcí, která platí v omezeném rozsahu pozorovaných jevů. Vesmír se stal opět obrovským, tajemným a nepoznatelným prostředím, ve kterém sníme naše životy. Už dál nemůžeme věřit, že trvalým používáním omezujících metod vědeckého výzkumu při poznávání světa chápaného jako stroj, nějak dospějeme ke konečnému poznání podstaty reality. (str. 67)
Jung nepovažoval archetypy pouze za podněty, vyzdvižené z celkového objemu kolektivního nevědomí, ale za tu část organizované struktury vědomí, která umožňuje naše myšlení a vnímání okolního světa. (str. 84)
Architekti vzdálené minulosti věděli, že vrozená podvědomá připravenost předchází našemu vědomému smyslovému vnímání. (str. 86)
Svět kolem nás je plný příkladů proporcí a harmonie. Matematické zákony můžeme pozorovat ve tvarech lastur, nerostů a dokonce i na proporcích lidského těla. O moderní fyzice se říká, že ukazuje, jak se hmota skládá z geometrických vzorů světelné energie. Abychom zákony úměr vyjádřili při stavbě budov, uspořádání krajiny, městských panoramat, nebo jiných tvořivých činností, musíme je navrhovat v souladu se samotným vesmírem. Tvary, poměry, odmocniny a transformace čísel a geometrie, považovali staří filozofové za analogie základních životních procesů a za klíč k poznání vesmíru. (str. 164)
…..vidíme symbol dokonalé totožnosti mezi nebem a zemí, neboli, jak říká prastarý Hermův aforismus: „Co je nahoře je i dole“ (str. 175)
V antropokosmickém způsobu uvažování jsou archetypální mýty a metafory, obzvláště metafory matematické, prostředky, kterými vykládáme smysl života. Naše individuální vědomí je považováno za podobné vědomí, které pochází od Boha. Je proto možné, abychom svou intuicí směřovali, za pomoci mýtů a symbolů, k poznání vjemů božské jednoty. (str. 178)
Vzájemné propojení všech věcí v jeden jediný nepřetržitý proud božského vědomí, je neodmyslitelně spojeno s myšlenkou bytosti, kterou nazýváme antropos. Následkem toho se symboly, rituály, melodie nebo architektonické tvary, vytvářející komplexní myšlení člověka, stávají činitelem přeměny, která ovlivňuje duchovní i hmotnou sféru. To vše je podstatou magie. Z antropokosmického pohledu je magie skutečností. (str. 182)
Magie i přesto nadále přetrvává. Uznávají ji lidé, kteří jsou ochotni bez předsudků připustit důkazy nevysvětlitelných, ale skutečných jevů, jejichž účinek může změnit nejen osobnost, ale i okolní, hmotný svět. Navzdory pokračujícímu odmítání názorů lidmi, spoutanými materialistickým myšlením, jsou zde přesvědčivé důkazy, že mezi námi žijí zvláště nadaní jedinci, schopní ohnout polévkovou lžíci pomocí duševních sil, léčit choroby, předvídat budoucnost, najít proutkařením vodu a vytvářet nepochopitelné shody okolností, které Jung nazýval „synchronicitami“. Je dokonce možné, že tyto schopnosti jsou latentně přítomny v každém z nás. (str. 184)
Žádné komentáře:
Okomentovat