My, inventisté, dívajíce se na neklidné a zakalené vody současné literární teorie, rozhodli jsme se, že přineseme z hlubiny inventismu na hladinu světa zatopeného přemírou zbytečnosti náš příspěvek k poznání podstaty a interpretace literárního díla. Ti, kdož nás již znáte, víte, že vás čeká „objevování Ameriky“ – nuže směle, jen směle, za chimérami našich bezesných nocí, za bludičkami našich dní!
Východiskem našich úvah budiž všehomír či nekonečno – ve své celistvosti, úplnosti a totalitě. Z tohoto světa se chtě nechtě oddělují lidské bytosti, svou partikulární existencí, subjektivismem a nevědomými předinterpretacemi světa, chcete-li předsudky. Tyto bytosti se tu a tam vyšvihnou k sepsání textu, který považují – někdy v menšině, jindy ve většině - za literární, umělecký. Jak tedy charakterizovat a jak interpretovat takové výpracky? Předně je potřeba si připustit a uvědomit veškerá omezení, která se týkají lidské rasy a její kultury – v tomto omezeném rámci se vytvářejí texty různých druhů. Rozhodně odmítáme jakkoli nadhodnocovat lidské výtvory, pátráme po realistickém hodnocení. Pokud připustíme existenci nekonečna a pokud si zjednodušíme zkoumání tvrzením, že nás z daného nekonečna zajímá jen určitý pro nás lidské bytosti relevantní soubor znaků, jsme na cestě k úspěšnému docenění literárních děl. V této chvíli si musíme pomoci analogií, jinak by se nám naše koncepty vysvětlovaly nesnadno. Literární dílo vzniká na podobném principu jako stopa člověka či zvěře ve volné přírodě. Literární dílo zanechává podobné stopy, nejdříve na papíře knihy, poté v člověku, ale zdůrazňujeme právě ono pro nás významné slovo stopa. Sama stopa, lidská, zvířecí, ve volné přírodě je jen otiskem styčné plochy určité entity, sama o sobě je pouze odrazem daleko komplikovanější skutečnosti existence člověka či zvířete. Musíme mít tedy na paměti jistou a někdy propastnou disproporci mezi tím, co vidíme a čteme – tedy stopy, pro nás „literární stopy“ a tím vším, co tyto stopy všechno způsobilo. Pomocí této logiky dojdeme k závěru, že zkoumání těchto stop je velmi náročná činnost a velmi často nemůže být beze zbytku naplněna.
Kdo nám v této chvíli může pomoci se zkoumáním stop v přírodě? Stopař nebo člověk obdaření telegnosí, někdy se tyto dvě role u některých jedinců slévají v jednu a tatáž schopnost. Jen zkušený stopař popř. s telegnostickými schopnostmi nám může říci, které zvíře tudy šlo, kdy přibližně, jak staré a jestli nemocné. Stopař sám se pak ve svém výkladu bude soustředit na relevantní atributy a ty méně důležité – svou podstatou nekonečné - sdělovat nebude. Nebude je sdělovat z důvodu vyzdvižení relevantních atributů ze dna oceánu nekonečné skutečnosti, stopař se takto bude svým způsobem dobrovolně „míjet“ s úplným popisem, analýzou či interpretací poznané skutečnosti. Podobně je tomu i u literárního díla. Toto dílo vznikalo jako výsek a přepracování určitých skutečností, autorem byl člověk – výsek z oceánu lidského bytí, jehož schopnosti jsou opět jen dalším výsekem všech možných lidsky poznatelných zkušeností. Je tedy velmi příznačné a hodně inventistní, když někteří lidé analyzují a interpretují určité složky literárního díla skutečnostmi, které v díle samotném nejsou přítomny. Zde bychom rádi upozornili na omezení analýzy a interpretace literárního díla pouze na ty skutečnosti, které jsou danému literárnímu dílu vlastní. Analýza a interpretace, která neuznává tuto hranici, je lidskou anarchickou činností (pro některé lidi tak sladkou!) bez valného smyslu.
Pokud tedy odhlédneme od pro člověka irelevantních prvků nekonečné skutečnosti, literární dílo se pak jeví jako samostatná entita, redukovaný svět vlastních hodnot, které vznikly právě a jen právě redukcí nekonečné skutečnosti. Řekli bychom, že za tohoto stavu je naše zkoumání snadné, ale stejně jako v případě zkušeného stopaře ve volné přírodě tomu není tak. Veškerá zodpovědná práce s literárním dílem je tedy podobně jako u naší analogie výsledkem obrovských zkušeností, neutuchajících snah o porozumění, intuice, někdy i telegnose. Analyzující a interpretující lidská bytost se tedy musí plně „ponořit“ jako zkušený stopař či šaman do zkoumání „literárních stop“, musí využít veškerých fyzických, metafyzických i mystických zkušeností k tomu, aby nám přiblížil veškeré dimenze zkoumaného díla. I tak musíme mít na paměti, že z výsledků svého bádání může přinést takový průzkumník přinést ostatním lidem jen některé skutečnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat