(úvahy z ethiky a sociologie umělecké), Grosman a Svoboda, Praha, 1909, přeložili Marie Majerová a F. X. Šalda
„Vadne květ i sen, jehož dotknou se příliš tvrdé a přesné nástroje vědecké analysy rozumové.“ (str. 7.)
„Mám-li to opakovati: ne samým chlebem živ jest člověk. Chléb vezdejší má svůj smysl jen v tom, že jest prostředkem k chlebu duchovnímu. Pravý život jest život citový a myšlenkový.“ (str. 32)
„Kde vzít důvodů k naději, že jiní šťastlivci, kteří jsou dnes závistníky a zítra by se stali rovnými, byli by moudřejší a dovedli by lépe porozuměti pravým rozměrům a pravému dosahu živlů životních?“ (str. 33)
„Byť i hmotně uvolnilo některé síly uvězněné v těch nebo oněch strojích, člověk proto ještě nijak nevyrostl duchově – daleci jsme toho!“ (str. 58)
„Přerušení tradic, které jsem označil za základní příčinu dnešního zla, stalo by se hotovým, neodvolatelným faktem, východiskem nového dětství lidstva hledajícího svůj ideál a slávu své zralosti v dýmných temnotách strašného průmyslového města, jež brzy pokryje celou zemi, jestliže básník a umělec, neodčinitelně zasažení úpadkem idealistní nauky i prakse, svolí, aby jediným předmětem veškeré naší činnosti bylo dobývání a vykořisťování hmoty.“ (str. 82)
„Jest to milostné a rozumové spojení člověka s přírodou. Avšak omyly zfalšovaných náboženstev a zvrácené vědy zatemnily pravdu, a co jest odvěké, obléká se do podivné novosti duším zkaženým dlouhou službou lži.“ (str. 117)
„Příroda nemá pro člověka skutečnosti než v člověku.“ (str. 137)
„„V umění jsou jen buď revolucionáři nebo plagiátoři,“ řekl Pavel Gauguin.“ (str. 138)
„Je-li impressionism jakoby předmluvou veliké obrody dekorativného umění, malíři budou musiti, aby mohli bez nebezpečí zmatku vytěžiti nálezy Monetovy a Renoirovy, se ujistiti, že sledují pravdivou cestu, cestu bez konce, ale pravou, a spřáteliti se proto znova s prvními Principy, s těmi, které způsobily vznik děl – ó Egypte, Persie, Assyrie, primitivní Řecko! – před nimiž žasne a bledne posud genius generací.“ (str. 139)
„Nejstriktnější návrat k principům umění nejsyntetičtějšího a nejidealističtějšího, nejtradičnějšího (ale bude třeba vysvětliti toto slovo) nejpoctivějším a nejdůslednějším studiem Přírody.“ (str. 142)
„Ti, kdož domnívají se pro příbuznost tohoto umění s uměním antickým, že nalézají zde stopy archaismu, mýlí se velmi. Nepočítají se stálostí hodnoty estetické ve všech proměnách života společenského. Neznámí umělci jeskyně Altamirské jsou vrstevníky – o tisíce let časnějšími – Fidiovými, který zase nemůže připustiti mezi sebou a sochaři Chartreskými propast věků, nanejvýš jen rozdíl prostoru. Poznatek archaismu jest vědecký, historický, ne umělecký.“ (str. 144 – 145)
„Umění Gauguinovo právě jako umění Rodinovo jest tradiční. Pravil jsem, že toto slovo musí se vysvětliti; ale vysvětlení to musí se hledat v postupných revolucích, za jichž cenu byla zachráněna umělecká integrita přes akademie a jim na vzdor. Akademie porušují tradici; revolucionáři vracejí ji její původní čistotě. Gauguin ku příkladu, dědic velkých primitivů-dekoratérů, děsí Školu. Aby jim mohl lépe naslouchati, musil uprchnouti z naší civilisace a mezi raçami velmi starými, které dovedly se zachovati mladými, cítil se posléze současníkem své vlastní myšlenky.“ (str. 149)
„Náleží modernímu člověkovi, aby požadoval od ní více: bezpečné principy pevné a něžné moudrosti, krásy opravdu úměrné našim schopnostem citovým i chápacím, našim schopnostem k užívání i utrpení. Vyhradí tu místo i bolesti a nebude vylučovati, nebude proklínati tuto prvotnou podmínku při předávání i naplňování života, zásluhy, heroismu, ctnosti, lásky. Přecenilo-li křesťanství cenu bolesti, náš čas pomlouvá zase duši lidskou, chvále ji za to, že si vytvořila zbabělý ideál fysické a mravní necitlivosti: přijmout život znamená přijmout bolest, neboť jest vlastní každému napětí, a bez napětí není ani radosti, ani velikosti. Tyto pravdy, vepsané v náš instinkt, ale napolo setřené pochybenou výchovou a umělými mravy, zahoří nepředvídanou a lesklou září ve zraku, který bude míti dosti stálé síly a jasnosti, aby snesl pohled přírody a pronikl jej.“ (str. 156 - 157)
Žádné komentáře:
Okomentovat