F. M. Dostojevskij: Idiot

Průměrně čtivý román se záblesky geniality – F. M. Dostojevskij: Idiot

Kdo z vás by si přál, abych teď napsal, že se mi dostal do ruky velmi čtivý a moderně pojatý román, toho asi bohužel zklamu. Dostojevského Idiot hlavně ve svých prvních dvou třetinách čtenářsky připomíná polykání plastových kachniček do vany. Rámec románu nepřekračuje atributy a kánon ruského realistického románu 19. století, hemží se to tam samými generály, hrabaty, společenskými událostmi a rozebíráním problémů společenské smetánky, což se může zprvu zdát jako zajímavá sonda do ruské společnosti 19. století, ale po chvíli omrzí líčením problémů elit, které nudí. V tomto ohledu do popředí vystupuje pouze autorova originální snaha o postižení ruského národního charakteru, Dostojevského glosy na toto téma, zejména fakt, že ruský člověk je hodně nepraktický, zasněný a neschopný držet se racionálna, jsou velmi zajímavé. Dalšími mezníky, které činí z tohoto románu dílo nadčasové, hodné pozornosti, kterými jsou Hypolitův monolog – závěť při jednom společenském setkání a monolog knížete Lva Nikolajeviče Myškina při žádání o ruku Aglaji u Jepančinových, se bohužel nachází až v poslední třetině knihy, zvláště pak dějový zvrat, který knihu uzavírá, je impozantní. Kniha je rozdělena na 4 díly bez označení. Má celkem 576 stran.

Dějově se již v úvodu románu seznamujeme s knížetem Lvem Nikolajevičem Myškinem (nomen – omen, oxymóron), který se vrací po dlouhém léčení ze Švýcar zpátky do ruského Petrohradu. Je hlavní postavou románu, vyléčeným idiotem. Díky vzdálené příbuznosti se dostává do rodiny Jepančinových, kde potkává generálovy dcery, hlavně Aglaju, která ho okouzlí. Díky společenským kontaktům se setká též s jinou osudovou ženou: Nastašou Filipovnou, enfant terrible společenské smetánky Petrohradu, která prožila nešťastné dětství a je vydržována jedním z protektorů. Divoká, krásná a nespoutaná Nastaša Filipovna si vybírá manžela, každý jí předhazuje peníze, nechce ani Parfena Rogožina, přítele knížete Lva Nikolajeviče Myškina – který se nabídne, že by si Nastašu Filipovnu klidně vzal. Děj se poté odkládá na několik měsíců, během kterých si Rogožin a kníže vymění názory na to, kdo víc miluje Nastašu Filipovnu - Rogožin chce knížete zabít nožem, ale kníže dostává záchvat epilepsie. Kníže si vyřizuje něco stran svého dědictví – má zdědit pěkné jmění. Nastaša Filipovna od něj utíká k Rogožinovi a žije vůbec nespoutaným životem. Děj se poté přesouvá do Pavlovska, kde se kníže ještě více sblíží s Aglajou Ivanovnou, dcerou Jepančinových a pak jí vyzná lásku a rozhodne se vzít si jí. Nicméně při konfrontaci Aglaji Ivanovny s Nastašou Filipovnou o lásku knížete tento se rozhodne následovat nešťastnější z obou dam, Nastašu Filipovnu, rodina generála Jepančina se od knížete úplně odvrátí. Děj se opět přerušuje a po nějaké době se znovu ocitáme v Pavlovsku, kde si kníže má brát Nastašu Filipovnu, nicméně před obřadem tato uteče s Rogožinem do Petrohradu, kde jí Rogožin v zápalu vyšinutosti zabíjí. Tam je oba také zastihuje kníže, který se z nastalé situace vrátí zpět do své totální idiocie, cestuje opět do Švýcar na léčení, nikoho z blízkých nepoznává a končí smutně.

Proč si myslím, že je tento román hodný čtení? Obsahuje pár velmi poutavých líčení, která jsou bohužel rozeseta během celé knihy velmi nerovnoměrně. Kniha zůstává svým duchem v 19. století. Nadčasová je postava knížete – idiota, který sice neoplývá vědomostmi či společenským taktem, ale oplývá přirozeným, zdravým a bezpředsudečným pohledem, kterým odkrývá leckteré společenské nánosy, oplývá též jistým druhem bezelstnosti, důvěřivosti, klidu a bohorovnosti, který je sympatický většině jeho blízkých. Kníže je zkrátka postavou natolik zajímavou a společensky přesvědčivou a milou, že si získává srdce mnoha svých posluchačů a přátel i přesto, že neoplývá inteligencí či společenským taktem.

Zajímavosti knihy: Líčení Rogožinových očí, které se tu a tam objeví v davu, kníže je vidí, ale není s to je vysvětlit. Vykladač apokalypsy Lebeděv, vlezprdelka a intrikán, společensky zajímavá postava outsidera. Nastaša Filipovna, femme fatale, která má početnou družinu obdivovatelů, ale zajímá se jen o knížete a Rogožina, neumí si vybrat, lavíruje, je nešťastná. Hypolit, souchotinářský mladík, který vypráví svou závěť jako jasnozřivý monolog o životě a smrti. Kníže: odkrývač pravdy, lásky, dobroty v každém člověku.