Arthur Schopenhauer: Spisovatelům a čtenářům, Votobia, Olomouc, 1995
Drobná knížka o myšlenkách zaměřených na teorii a praxi literárního prostředí – parerga (paběrky) významného německého filozofa (1788 Graňsk -1860 Frankfurt n. Mohanem). Nenechme se zmást, nejedná se o marginálie tohoto velikána, všechny tyto myšlenky dokládají velké zaujetí a hluboký ponor do literárního světa své doby. Některé myšlenky vyjadřují zklamání nad problematickým přijímáním autorových děl, nicméně hořkost a pesimismus jsou podložené detailním zkoumáním a promýšlením tématu. Toto dílko vychází z autorových souborů Über Schriftstellerei und Stil a Über Lesen und Bücher. Originální překlad pořídil Josef Strnadel a poprvé byla knížka vydána Václavem Pourem v Praze v roce 1942.
Knížka je rozdělena do třech větších celků: 1/ O spisovatelském řemesle a slohu, 2/ O čtení a knihách, 3/ Dodatky a varianty. Podívejme se na stručný obsah jednotlivých kapitol:
1/ O spisovatelském řemesle a slohu: - typologie spisovatelů, autorem vyzdvihováni spisovatelé, kteří píší zadarmo nebo pro mrzký peníz, kteří píší se zaujetím pro vlastní věc a vlastní myšlenku – kritika biografického pohledu na dílo – „Aby bylo dílo nesmrtelné, musí být tak znamenité, že se tak hned nenajde někdo, kdo by je pochopil a ocenil po všech stránkách; avšak v každé době musí být některá z jeho vlastností uznána a ctěna.“ (str. 18) – kritika módních falešných názorů v literatuře – kritika anonymnosti v umění – chválení objektivního stylu, stručnosti, hledání podobností ve zdánlivě odlišných věcech -
2/ O čtení a knihách: „Za měřítko genia nemáme brát chyby v jeho produkci nebo jeho slabší díla, abychom ho podle toho snižovali, nýbrž jen jeho věci nejznamenitější.“ (str. 52) – opravdoví géniové jsou doceněni až po smrti – počet opravdu významných knih je nepatrný vůči psavosti a nadprodukci v současné literatuře – pošetilé a chybné myšlenky, čím jsou nápadnější, tím lépe zapadnou – „Jako neskýtá nejbohatší knihovna, která je neurovnána, tolik užitku jako malá, avšak dobře uspořádaná, tak také největší množství znalostí, jež nejsou zpracovány vlastním myšlením, má menší cenu než málo znalostí, které jsou mnohostranně promyšleny. Neboť teprve všestranným kombinováním svých vědomostí, vzájemným porovnáváním všech pravd si osvojujeme dokonalé vlastní vědění, které má moc.“ (str. 65) – upřednostnění vlastního myšlení před (přílišným) čtením – čtení je pouhá náhražka vlastního uvažování - „V zásadě jsou pravdivé a živé jen vlastní základní myšlenky: neboť jen jim rozumíme vlastně dobře a úplně.“ (str. 67) = nepřenositelnost vlastní životní zkušenosti – kdo mnoho četl = mudrc x kdo mnoho myslel = pravý myslitel – výjimečná díla: složité myšlenky podané stručně a jednoduše – špatná literatura, brak: jednoduché myšlenky podané složitě, nepochopitelnost, nečitelnost – jednoduchost, stručnost, čitelnost a průhlednost jako základní kvality dobré knihy - proti spolčení autora, nakladatele, recenzenta, kteří chtějí jen tahat z čtenářů peníze – kritika průměrných módních čtenářů – kritika masové nadprodukce braku v literatuře své doby
3/ Dodatky a varianty: „Kdo má co hodnotného říci, nemusí to zahalovat do šroubovaných výrazů, těžkopádných vazeb a temných narážek, ale může to vyjádřit jednoduše, zřetelně a prostě a může si přitom být jist, že to bude stále působit…… Nesrozumitelné je příbuzné s nerozumným a je vždycky neskonale pravděpodobnější, že skrývá v sobě mystifikaci, než hluboký smysl…… Proto je prostota čestným šatem geniovým jako u krásy nahota.“ (str. 103) – autor nás seznamuje se svým způsobem myšlení a zachycováním myšlenek – je to jako pronásledování divoké zvěře – pravé myšlení se musí dostavit samo, nelze je přinutit –
Poznámky a zajímavosti: četné citace klasických autorů – velmi zajímavé a nadčasové čtení, které předjímá a kritizuje masovou literární kulturu – precizní styl, kde není místo pro nadbytečné výrazy a věty – autor je mírně tezovitý s černobílým viděním, racionalista, ale dá se mu to odpustit – vynikající, čtivé
Žádné komentáře:
Okomentovat