Riesengebirge 2012

22.7.2012

Robert Bird: "Andrej Rublev"

Pro nás je Rublevův příběh ve skutečnosti příběhem "naučeného" či osvojeného přístupu, který shoří v atmosféře živoucí reality, aby posléze znovu povstal z popela jako čerstvá a nově objevená pravda. (str. 10) Pochybně vyhlížející andělé navíc naznačují, že by v ní divák neměl vidět autentickou spirituální vizi, ale spíš zkoušku různých výrazových modelů, které musejí nejprve shořet ve vizuálních prožitcích malíře ikon, aby z nich mohl povstat skutečný obraz. Filmař, stejně jako malíř ikon, nemůže prostě jen kopírovat modely, musí je prožívat jako vlastní život a testovat na nich své vidění, aby se nakonec v jejich stopách mohl vynořit skutečný obraz. (str. 84) Florenskij tvrdil, že ikona vyžaduje aktivního diváka, který si, stejně jako Foma, přetvoří nespojitý obraz do smysluplného příběhu. Sám toto tvrzení dával do souvislosti s možnostmi filmové montáže, která může od diváka "vyžadovat maximální duševní úsilí, protože celkové sdělení bude přístupné pouze duševnímu pohledu a nikoli pohledu smyslovému." I pro Tarkovského je film jako ikona, neboť dokáže vycvičit oko k tomu, aby vidělo neviditelné. Jen v tomto případě je tím neviditelným sama ikona, zahalená dějinami a kulturní zapomnětlivostí. (str. 92) Pro Florenského je ikona momentkou Apokalypsy. Za svou pravdu nevděčí zručnosti umělce, ale ucelenosti reality, kterou zobrazuje, reality obsahující veškerý čas, veškerý prostor, veškeré lidské konání i hříchy. Směřuje divákův pohled k věčnosti - nikoli kamsi do vzdálené budoucnosti, ale do srdce dneška. (str. 93) Film neproniká k věčnému klidu ani k transcendentální pravdě. Zůstává svázán časem a omezenou - ač svobodnou - perspektivou kamery. Je to však čas, z něhož se rodí věčnost, prázdnota, z níž se zrodí význam, a fikce, z níž se zrodí ikona. (str. 94)

Martin Buber: Já a Ty (str. 64)

Zkoumáš-li život věcí a podmíněného jsoucna, docházíš k nerozluštitelnému; popíráš-li život věcí a podmíněného jsoucna, ocitáš se před nicotou; posvěcuješ-li jej, setkáváš se s živým Bohem.

Martin Buber: “Já a Ty” (str. 50)

“Ale nevěřící dřeň svévolného člověka nemůže vnímat nic jiného než nevíru a svévoli, stanovení účelu a vymýšlení prostředků. Postrádaje oběti a milosti, setkání a přítomnosti, je jeho svět zprostředkovaný a ovládaný účely; nemůže být jiný; a takový svět se nazývá neuniknutelnou sudbou. A tak je při vší své svrchovanosti takřka beznadějně zapleten do neskutečnosti. A on si to uvědomuje, kdykoli se zamyslí sám nad sebou – proto zaměřuje nejlepší část své duchovnosti na to, aby zabránil takovému zamyšlení, nebo aspoň zastřel jeho výsledek.”

Zlom

Zlom

(7. 4. 2012)


Myšlenka Prožitek
Předmět Vztah
Teorie Existence
Více Méně
Bezčasí Přítomnost
Holub Vrabec
Na V
Střeše Hrsti
Rozum Intuice
Nepodstatné Podstatné
Filosofie Literatura
Společnost Individualita
Mělčí Hlubší
Artificialita Autenticita
Abstraktní Konkrétní
Vypočítavost Láska
Nenasytnost Skromnost

Přetížení

Přetížení

motto:
„I peones si devono tenere sotto pressione“ (P. F.)

Teď už nezbývá než citovat

čím jsou lidé chytřejší a vzdělanější,
tím víc nesmyslů se objevuje

slova vzdálená a neprožitá
Svoboda je oběť ve jménu lásky
když cizí dmychadla
nás dnes ženou stále vpřed
více tlačeni horkými zplodinami
kdy luxus není mít, ale být

Codesto solo oggi possiamo dirti,
ciò che non siamo, ciò che non vogliamo

bytí přecpáváno odpadky
a stále prázdnější na scestí světa
který nelze prožít ani uchopit

TAO

voda ve sklenici
poloprázdné a poloplné
vzdálený nádech předků

„jez do polo syta a pij do polo pita“

a znovu procítit význam cesty,
nevědomosti, intuice a tajemství

Proto užitek spočívá v tom, co tu je
a smysl v tom, co tu není