Martin Buber: “Já a Ty” (str. 50)

“Ale nevěřící dřeň svévolného člověka nemůže vnímat nic jiného než nevíru a svévoli, stanovení účelu a vymýšlení prostředků. Postrádaje oběti a milosti, setkání a přítomnosti, je jeho svět zprostředkovaný a ovládaný účely; nemůže být jiný; a takový svět se nazývá neuniknutelnou sudbou. A tak je při vší své svrchovanosti takřka beznadějně zapleten do neskutečnosti. A on si to uvědomuje, kdykoli se zamyslí sám nad sebou – proto zaměřuje nejlepší část své duchovnosti na to, aby zabránil takovému zamyšlení, nebo aspoň zastřel jeho výsledek.”