Co je to "ekologie" v současném a všeobecném pojetí?
Je to pojem v zásadě falešný.
Je totiž zcela jasně vidět, že současná společnost si zvolila ekologii jako odpustek bezbřehému zvyšování spotřeby, tedy že naše společnost je založena na velké lži a velkém paradoxu:
Tvrdíme o sobě, velkohubě proklamujeme, jak jsme do morku kostí ekologičtí, přitom:
- spotřebováváme neskonale více, než v dřívějších dobách
- zvyšuje se počet lidských obyvatel na planetě
- mnohokráte více znečišťujeme prostředí než dříve
- neumíme (zatím) v dostatečné míře využívat obnovitelné zdroje, přičemž naše spotřeba
energie se neustále zvyšuje - využíváme konvenční a znečišťující zdroje energie
Z toho mi vychází jediné: současná ekologie, tak, jak jí vidíme v médiích a jak je nám
prezentována je pouze odpustkem, poplatkem ke klidnému svědomí vykloubené, porouchané a přetěžující civilizace................. Ekologie je tedy v tom povrchním (ne osobním a upřímně míněném) smyslu pokrytecká morálka lidí, kteří káží vodu a pijí víno..............doslova, protože jak jsme se jednou pracně zbavili chudoby a zaostalosti, zjistili jsme, že jsme tak učinili na úkor našeho životního prostředí. Samozřejmě se nechceme vzdát našich "civilizačních výdobytků" (a „dobytků“), návrat zpět - pokud nebude nucený okolnostmi - už není možný......... ale tím více máme plné pusy "ekologie" a "ochrany životního prostředí". Jsme bombardováni pokryteckými vyhláškami a zákazy, žijeme pokrytectvím, my sami jsme pokrytectví, žijeme z něj, toto naše pokrytectví nám umožňuje naši pohodlnou a ničím nerušenou existenci. "Ekologie" a "ekologické chování" se pro nás dokonce do jisté míry stávají zástěrkami pro stupňující se zatěžování a ničení životního prostředí.
Je to jeden velký podvod, naše společnost je podle mě k přírodě a životnímu prostředí čím dál více bezohledná, není tomu naopak, bohužel. Důkazem budiž např. velké znečišťovatelské země jako Čína a USA, které se nechtějí přidat k omezování skleníkových plynů = jinými slovy: nechte nám (lacinou) výrobu a jakous takous ekonomiku ........ a vy ostatní, kteří ty naše zplodiny dýcháte, se klidně zaduste............. Podobné je to i jinde na světě, v menším měřítku a třeba v jiné oblasti.
Jak toto zdůvodníme našim dětem a dalším generacím? Podle mě nijak, pro toto žádné ospravedlnění neexistuje. Žijeme pod diktátem fakticity, jejíž důsledky není schopná zazáplatovat a vyretušovat ani pracně vyumělkovaná virtualita.
Welcome to the 21st century.............Brave New World!
(11/1/2012)
středa 11. ledna 2012
neděle 8. ledna 2012
Jizerka
Značně městem jaksi otráven začínám být nevrlý
na pomoc volám a klátím se
jak očistit se jen rukama jako bych prádlo váchal
z hloubi pustin volám „Já vrátím se!“
Danta jsem opustil v lese a dále pokračuji sám
sňatek s přírodou mi úplně postačí
les odrazem duše mé a cesta k pláni nadechnutí
ta cesta má však není marné volání!
Do míst těch došel bych klidně poslepu
a srdce které se nemýlí
bez obav na dveře staré známé zaklepu
když se otevřou
má náruč se s tou druhou mojí spojí
Ta věčná touha lásko nebýt sám
ale sám si stát při svém jmění
Bohu nechám rád – ať mění!
ještě pár věrných přátel mám:
láska – příroda – cesta – snění!
(7/1/2012)
na pomoc volám a klátím se
jak očistit se jen rukama jako bych prádlo váchal
z hloubi pustin volám „Já vrátím se!“
Danta jsem opustil v lese a dále pokračuji sám
sňatek s přírodou mi úplně postačí
les odrazem duše mé a cesta k pláni nadechnutí
ta cesta má však není marné volání!
Do míst těch došel bych klidně poslepu
a srdce které se nemýlí
bez obav na dveře staré známé zaklepu
když se otevřou
má náruč se s tou druhou mojí spojí
Ta věčná touha lásko nebýt sám
ale sám si stát při svém jmění
Bohu nechám rád – ať mění!
ještě pár věrných přátel mám:
láska – příroda – cesta – snění!
(7/1/2012)
pátek 6. ledna 2012
Erazim Kohák: Tři základní filozofické otázky.........
Co to znamená? Na čem se to zakládá? A co z toho vyplývá?
středa 4. ledna 2012
09. 08. 2011 Erazim Kohák: S klapkou na levém oku - citace
Ve zpětném pohledu je to všechno tak pochopitelné a tak tragické. Samozřejmě po sedmi letech nacistické okupace nás zaplavila nechuť ke všemu pravicovému, od fašistů až po lidovce. Doplatili jsme na to Únorem. Samozřejmě po dvaceti letech okupace a normalizace nás zaplavila stejná nechuť ke všemu levicovému, od nejtvrdšího stalinismu až po Masarykovu sociální demokracii. I na to jsme doplatili. To považuji za jádro těchto svědectví dvou lidí velikých, ryzích a poražených.
(o Havlovi a Pithartovi)
zdroj: http://www.mcputna.cz/nove/Erazim-Kohak-S-klapkou-na-levem-oku.29.html?show=udalosti
(o Havlovi a Pithartovi)
zdroj: http://www.mcputna.cz/nove/Erazim-Kohak-S-klapkou-na-levem-oku.29.html?show=udalosti
čtvrtek 22. prosince 2011
pondělí 19. prosince 2011
Smrt prezidenta Václava Havla.
Chtěl bych pouze říct, že se snažím na Havlovu smrt myslet jako na něco přirozeného, jako že „každý tam musíme“, jenže to jde těžko u osoby takového (světového, bohužel ne vždy Čechy doceňovaného) významu.
Pak se mi vybaví, jak většina současné politické a společenské reprezentace Havlovi nadávala do „idealistů“, „pravdoláskařů“ a „usmiřovatelů Gotta s Krylem“ či jiné podobné posměšky a vůbec – a jak teď, když zemřel jeden z největších Čechů uplynulého století, se všichni můžou přetrhnout v tom, jak „nám všem chybí“.
V tom vidím tragédii dnešní doby. Pro většinu našeho národa Havel znamená nenapravitelného idealistu, nedozrálého politika bez dostatečné dávky pragmatismu, umírněného a málo radikálního politika, který byl za své postoje a ideály vlastně kritizován většinu svého života, tedy mluvím i po roce 1989. Tragédii vidím v tom, že když se na naší politické či společenské scéně objeví člověk s obrovským morálním kreditem, člověk, který je ochoten za své demokratické a humanistické ideály bojovat a snášet posměch, ústrky a od komunistů i kriminál, většinová společnost se na toho člověka dívá přes prsty a víc obdivuje takové Klause, Kožené, Stehlíky, Šrejbry, Krejčíře, Machy a jiné ranaře, kteří nám „více svítí do budoucnosti svými rameny“ – pragmatiky ve svém oboru, lidi, kteří nám předávají pouze darwinistickou vizi postmoderní společnosti, žádné ideály.
Teď, když takový člověk umře a shodou okolností je to i náš bývalý prezident a vůdčí osobnost sametové revoluce, se mohou všichni přetrhnout pro jeho odkaz. Stejně tak vehementně, jak ho během života kriminalizovali (komunismus) a jako ho zesměšňovali (naše demokracie od poloviny devadesátých let), tak se podobně probudili a zjišťují, že v zahraničí má vedle Jaromíra Jágra největší kredit, a že pokud si někoho svět bude pamatovat z českých moderních dějin, bude to vedle Tomáše Garrigue Masaryka právě a jen právě Václav Havel, který podobně jako Masaryk, který nás vyvedl z temna habsburské několikasetleté monarchie – vyvedl ze čtyřicetileté totální poroby, možná ještě horší, komunistické totality.
Je mi líto Havla a je mi líto všech, kteří Havlův vliv a odkaz během jeho života zpochybňovali a zlehčovali. Havla je mi líto proto, že v něm národ ztratil jednoho z vůdců naší demokracie a obratu k ideálům, které svého času působily na náš národ jako živá voda. Je mi líto i všech těch zlehčovatelů, ironizátorů a těch, co se Havlovi posmívali………….protože dříve nebo později budou muset přehodnotit, budou muset překabátit…………udělají obrat podobný jako po sametové revoluci, kdy jsme se už nemuseli bát plivnout na totalitu…………
V neposlední řadě je mi líto i nás všech, kteří jsme Havlovi nikdy nepřestali fandit, protože jsme s ním ztratili někoho velmi blízkého, skoro jako rodiče, jako laskavého učitele. Zní to trošku cimrmanovsky, ano, i tak se to dá interpretovat, jenže s tím rozdílem, že Jára da Cimrman je ohromný VTIP, ale Havel je ohromná PRAVDA a LÁSKA, která už dávno do země zašlapala LEŽ a NENÁVIST.
Pak se mi vybaví, jak většina současné politické a společenské reprezentace Havlovi nadávala do „idealistů“, „pravdoláskařů“ a „usmiřovatelů Gotta s Krylem“ či jiné podobné posměšky a vůbec – a jak teď, když zemřel jeden z největších Čechů uplynulého století, se všichni můžou přetrhnout v tom, jak „nám všem chybí“.
V tom vidím tragédii dnešní doby. Pro většinu našeho národa Havel znamená nenapravitelného idealistu, nedozrálého politika bez dostatečné dávky pragmatismu, umírněného a málo radikálního politika, který byl za své postoje a ideály vlastně kritizován většinu svého života, tedy mluvím i po roce 1989. Tragédii vidím v tom, že když se na naší politické či společenské scéně objeví člověk s obrovským morálním kreditem, člověk, který je ochoten za své demokratické a humanistické ideály bojovat a snášet posměch, ústrky a od komunistů i kriminál, většinová společnost se na toho člověka dívá přes prsty a víc obdivuje takové Klause, Kožené, Stehlíky, Šrejbry, Krejčíře, Machy a jiné ranaře, kteří nám „více svítí do budoucnosti svými rameny“ – pragmatiky ve svém oboru, lidi, kteří nám předávají pouze darwinistickou vizi postmoderní společnosti, žádné ideály.
Teď, když takový člověk umře a shodou okolností je to i náš bývalý prezident a vůdčí osobnost sametové revoluce, se mohou všichni přetrhnout pro jeho odkaz. Stejně tak vehementně, jak ho během života kriminalizovali (komunismus) a jako ho zesměšňovali (naše demokracie od poloviny devadesátých let), tak se podobně probudili a zjišťují, že v zahraničí má vedle Jaromíra Jágra největší kredit, a že pokud si někoho svět bude pamatovat z českých moderních dějin, bude to vedle Tomáše Garrigue Masaryka právě a jen právě Václav Havel, který podobně jako Masaryk, který nás vyvedl z temna habsburské několikasetleté monarchie – vyvedl ze čtyřicetileté totální poroby, možná ještě horší, komunistické totality.
Je mi líto Havla a je mi líto všech, kteří Havlův vliv a odkaz během jeho života zpochybňovali a zlehčovali. Havla je mi líto proto, že v něm národ ztratil jednoho z vůdců naší demokracie a obratu k ideálům, které svého času působily na náš národ jako živá voda. Je mi líto i všech těch zlehčovatelů, ironizátorů a těch, co se Havlovi posmívali………….protože dříve nebo později budou muset přehodnotit, budou muset překabátit…………udělají obrat podobný jako po sametové revoluci, kdy jsme se už nemuseli bát plivnout na totalitu…………
V neposlední řadě je mi líto i nás všech, kteří jsme Havlovi nikdy nepřestali fandit, protože jsme s ním ztratili někoho velmi blízkého, skoro jako rodiče, jako laskavého učitele. Zní to trošku cimrmanovsky, ano, i tak se to dá interpretovat, jenže s tím rozdílem, že Jára da Cimrman je ohromný VTIP, ale Havel je ohromná PRAVDA a LÁSKA, která už dávno do země zašlapala LEŽ a NENÁVIST.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)