Chtěl bych pouze říct, že se snažím na Havlovu smrt myslet jako na něco přirozeného, jako že „každý tam musíme“, jenže to jde těžko u osoby takového (světového, bohužel ne vždy Čechy doceňovaného) významu.
Pak se mi vybaví, jak většina současné politické a společenské reprezentace Havlovi nadávala do „idealistů“, „pravdoláskařů“ a „usmiřovatelů Gotta s Krylem“ či jiné podobné posměšky a vůbec – a jak teď, když zemřel jeden z největších Čechů uplynulého století, se všichni můžou přetrhnout v tom, jak „nám všem chybí“.
V tom vidím tragédii dnešní doby. Pro většinu našeho národa Havel znamená nenapravitelného idealistu, nedozrálého politika bez dostatečné dávky pragmatismu, umírněného a málo radikálního politika, který byl za své postoje a ideály vlastně kritizován většinu svého života, tedy mluvím i po roce 1989. Tragédii vidím v tom, že když se na naší politické či společenské scéně objeví člověk s obrovským morálním kreditem, člověk, který je ochoten za své demokratické a humanistické ideály bojovat a snášet posměch, ústrky a od komunistů i kriminál, většinová společnost se na toho člověka dívá přes prsty a víc obdivuje takové Klause, Kožené, Stehlíky, Šrejbry, Krejčíře, Machy a jiné ranaře, kteří nám „více svítí do budoucnosti svými rameny“ – pragmatiky ve svém oboru, lidi, kteří nám předávají pouze darwinistickou vizi postmoderní společnosti, žádné ideály.
Teď, když takový člověk umře a shodou okolností je to i náš bývalý prezident a vůdčí osobnost sametové revoluce, se mohou všichni přetrhnout pro jeho odkaz. Stejně tak vehementně, jak ho během života kriminalizovali (komunismus) a jako ho zesměšňovali (naše demokracie od poloviny devadesátých let), tak se podobně probudili a zjišťují, že v zahraničí má vedle Jaromíra Jágra největší kredit, a že pokud si někoho svět bude pamatovat z českých moderních dějin, bude to vedle Tomáše Garrigue Masaryka právě a jen právě Václav Havel, který podobně jako Masaryk, který nás vyvedl z temna habsburské několikasetleté monarchie – vyvedl ze čtyřicetileté totální poroby, možná ještě horší, komunistické totality.
Je mi líto Havla a je mi líto všech, kteří Havlův vliv a odkaz během jeho života zpochybňovali a zlehčovali. Havla je mi líto proto, že v něm národ ztratil jednoho z vůdců naší demokracie a obratu k ideálům, které svého času působily na náš národ jako živá voda. Je mi líto i všech těch zlehčovatelů, ironizátorů a těch, co se Havlovi posmívali………….protože dříve nebo později budou muset přehodnotit, budou muset překabátit…………udělají obrat podobný jako po sametové revoluci, kdy jsme se už nemuseli bát plivnout na totalitu…………
V neposlední řadě je mi líto i nás všech, kteří jsme Havlovi nikdy nepřestali fandit, protože jsme s ním ztratili někoho velmi blízkého, skoro jako rodiče, jako laskavého učitele. Zní to trošku cimrmanovsky, ano, i tak se to dá interpretovat, jenže s tím rozdílem, že Jára da Cimrman je ohromný VTIP, ale Havel je ohromná PRAVDA a LÁSKA, která už dávno do země zašlapala LEŽ a NENÁVIST.
Žádné komentáře:
Okomentovat