Alcuni aspetti del pensiero tarkovskijano

„Umělecké dílo je – stejně jako zázrak – nevysvětlitelné.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovskij) - specifičnost a autonomie uměleckého vyjádření a pojetí světa vůči vědeckému nazírání – příklad: umělecká intuice při vytváření autonomního obrazu nekonečna (symbol v díle) vs. vědecká intuice racionální abstrakce nekonečna (teorie a její překonávání teorií jinou) „Umění existuje proto, aby napravovalo svět.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovski) – angažovanost umělce, jeho velká morální zodpovědnost a nesvoboda – protože vidí více, plní etický úkol, který mu je dán okolnostmi a vnitřní povinností rozvíjet sebe a ostatní duševně, vůle, duše, povznést se nad sebe sama + na člověka musí být vyvíjen tlak, umělec nedokáže pracovat v prázdnu….kdyby člověk žil v ideálním světě, umění by patrně nebylo třeba, člověk by nehledal harmonii, ale žil by v ní a to by mu stačilo „Toužil jsem poukázat na to, že není možné dělit se o zkušenost. Že není možné učit se od ostatních lidí, jak se má žít. Jenom na základě vlastního života lze dojít k odpovědným závěrům. Zkušenost se nedá předávat jiným lidem.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovski)j – jedinečnost osobní zkušenosti, která se stává vlastní pouze tehdy, je-li intimně prožitá vs. intelektuální zkušenost, která není prožitá, existenciální, ale pouze „myšlenková“ „Vůbec příliš nevěřím v sílu poznání, z tohoto pohledu jsem agnostikem. Čím více víme o světě, tím méně o něm víme. Zkoumáme-li totiž důkladně jednu oblast, zbavujeme se tím možnosti širšího pohledu na to, co nazýváme životem, světem.“ (Andrej Arseňjevič Tarkovskij) – paralely s Pasolinim ve zdánlivě rozporuplných a „poloplných“ vyjádřeních, viz též Tao-Te-Ťing: otevřená a „nedokonavá“ struktura plná zdánlivě rozporuplných a poněkud nejasných formulí