Hovory s Primo Levim (o Pasoliniho „Salò“)

Vraťme se k vaší knize: jsou různé způsoby, jak popsat extrémní zkušenost a roli utlačovaného a utlačovatele. Když Pasolini chystal "Salò", napsal, s odkazem na Sada, že „absolutní moc je anarchická“ a že pod tlakem takové moci se dá změnit cokoli. Vy také tvrdíte, že tehdejší utlačovatelé byli lidé jako my. Takže kdokoli z nás se může proměnit ve stvůru?

O tom není pochyb, každý z nás se potenciálně může stát stvůrou a dokazují to i fakta. Dokazuje to i nacistická hierarchie, a chcete-li, tedy i italská. Chlapci zmobilizovaní za republiky Salò byli chlapci jako všichni ostatní, od útlého dětství byli zbaveni možnosti kritizovat. Základním, rozhodujícím krokem moci bylo zbavit občany možnosti kritizovat. Já bych v tomto smyslu trochu víc rozlišoval, nebyl bych tak drastický, jako Pasolini. Ten výrok, co jste citovala – „Absolutní moc je anarchická“ -, jsem neznal.

Vypůjčil si ho od Sada.

Vypůjčil si ho od Sada?….a od koho si ho půjčil Sade? Je to jasné, aboslutní moc je anarchická. Žijeme sice, díky Bohu, ve zpackaných režimech, hlavně v Itálii, ale jsou pluralistické. V Itálii najdeš v deseti novinách všechno! Najdeš tam názory, kterým dáváš přednost. Můžeš se vydat tou či onou cestou. Najdeš dokonce i fašistické noviny. Italská moc je rozdrobená, zkorumpovaná, rozparcelovaná – nevím, jak je to s německou mocí, protože jí znám málo, ale myslím, že se tato slova dají plně aplikovat i na současné Německo. Je anarchické proti své vůli. V tom smyslu, že je to moc, která nemá dostatečnou moc. Ale stejně je to nesrovnatelné. Mezi tímto typem moci, těmito nedokonalými demokraciemi, které jsou v našich zemích, a monolitičností totalitního státu je zřetelný kvalitativní skok. Totalitní stát nebyl tak dokonalý, jak chtěl vypadat. Četl jsem například, že norimberské zákony byly v Německu přijaty na přání Hitlera, Streichera, Himmlera, ale proti vůli ostatních. Netvořili tudíž tak kompaktní blok. A byla to anarchická moc v tom smyslu, že žádnou jinou moc nepřipustila. Mluvila jste o Pasoliniho Salò. Ten film se mi silně nelíbil, připadal mi jako vylitý z břehů, jako dílo zoufalého člověka, a Pasolini byl opravdu desperát. Nemám rád beznaděj. Zdá se mi, že beznaděj paralyzuje. Myslím, že je to film, který napáchal škodu……nemohu si teď ani vzpomenout na jeho přesný titul. Myslím, že jsem ho vytěsnil z paměti. Tak to přece nebylo, není to pravda, tak to nebylo. Tak absolutní krutost neexistovala. Byla tam rozsáhlá šedá zóna. Pohltila téměř vše. Tenkrát jsme byli všichni šedí.

zdroj: Hovory s Primo Levim (Paseka, 2003, str. 199 – 200)