to čemu se v srdci tak málo podobám.
Jsi jediná na světě která ví co v srdci mém
chvělo se vždy nejdřív v toužení milostném.
Proto ti musím říci co je hrozné vědět:
je to ve tvé milosti kde se rodí moje úzkost.
Jsi nenahraditelná. Proto je odsouzený
k samotě život mi tebou daný.
A nechci být sám. Mám nekonečný hlad
po lásce, po lásce těl bez duše.
Protože duše je v tobě, jsi to ty, v tom to tkví
ale ty jsi moje máma a tvoje láska je moje otroctví:
prožil jsem dětství otroka tohoto smyslu vysokého
nezhojitelného úsilí obrovského.
Byl to jediný způsob jak cítit život přec,
jediný odstín, jedinou formu: teď už je konec.
Přežíváme: a je to zmatek a um
života zrozeného mimo rozum.
Prosím tě, ach, prosím: nechtěj umřít mi.
Jsem zde, sám, s tebou, tam v dubnu za dveřmi...
Žádné komentáře:
Okomentovat